English  |  Mapa stránek

CHOVATELSKÁ STANICE
Dalmatinů

Sunset Dalmatian

Dalmatin INFO


Cesta na krytí do Finska

květen 2015

Už je to přes měsíc co jsme se vydali za ženichem do Finska. Vím, že netrpělivě čekáte na náš článek, myslím na vás celou dobu. Jen ten čas nás trochu trápil. Ale teď už jsem tady a ráda se o příběh podělím.

Krytí v zahraničí a celá cesta je vždy velké dobrodružství - ale to už víme z předešlých zkušeností : Začíná to několik měsíců či let předtím; a to výběrem partnera a pečlivým studování rodokmenů, zdraví, povah, a pokud možno i plánování cest na výstavy, abychom psa mohli vidět na vlastní oči. A nejlépe i jeho rodiče. Je za tím spoustu emailů a komunikace s chovateli a sbírání veškerých potřebných informací. Ale to taky už většina z vás ví. Zmiňuji se o tom jen proto, že ne vždy se vše povede, tak jak si člověk původně naplánuje. Ale k tomu se ještě dostaneme.

Tentokrát jsme si s krytím Meggie nebyli jisti. Kdyby byla o rok mladší tak bychom v tom měli docela jasno. Příští rok by nám to vyšlo akorát, v klidu, bez stresu, spousty práce a obětování se. Ale Meggie není o rok mladší a tak jsme tomu nechávali volný průběh s tím, že se uvidí až nastane ten čas.

A tak ten čas nastal. Sice o měsíc dříve, než se předpokládalo a nás to o to víc zatlačilo do kouta. Byl čas na konečné rozhodnutí. Hned jak Meggie ve čtvrtek začala hárat, tak jsem večer napsala email chovatelce ze Švédska, s kterou jsem byla domluvena na krytí s tím, že se do konce víkendu rozhodneme zda do toho jít, či ne. Ke krytí byl vybrán mladý pes, kterého už pár měsíců čekalo veškeré zdravotní vyšetření, které je pro nás zásadní (a na jehož výsledky jsem mimochodem netrpělivě čekala a každou chvílí kontrolovala jak na stránkách chovatelky, tak i na oficiálním webu švédského Kennel klubu). Stále nic, i když chovatelka slíbila, že tak učiní co nevidět... Ten půlrok, který jsme byli v intenzívním kontaktu, jsme ale vůbec netlačili - nechali jsme události volně plynout, protože jsme nebyli o vrhu definitivně rozhodnuti.

O víkendu včetně pátku jsem se účastnila semináře, takže moc času na přemýšlení nebylo, jen večer doma proběhlo krátké zvažování. Odpověď od chovatelky zatím žádná. V neděli večer, po semináři, jsme si dali ruce na stůl a definitivně rozhodli, že do toho půjdeme. Voláme chovatelce do Švédska, abychom se dozvěděli co se děje, proč nepíše. Po dlouhém rozhovoru a vysvětlování mi bylo jasné, že by emailem nezvládla popsat veškeré rodinné i jiné komplikace, které se do toho připletly a případné změny jejich plánů, které by musela udělat. Zásadní věc jsme se dozvěděli - zdravotní vyšetření pejsek ještě neměl, ale protože by nás ani ve snu nenapadlo krýt bez nich, tak by se do krycích dnů tak těsně zvládnout mohly, samozřejmě s rizikem, že nemusí dopadnout dobře. Naštěstí Meggie je ke krytí cca 15.-17. den, takže jsme chovatelce mohli nechat ještě jeden den na rozmyšlenou. No a tak jsem se začala obávat, že teď krytí nemusí vyjít na 100%, a když už jsme se takto na pevno rozhodli, že krytí uskutečníme, tak to přeci teď nevzdáme…V tu chvíli jsem se rozhodla oťuknout plán B, který je vždy dobře mít v záloze (někteří chovatelé mi dají zapravdu). Ještě ten samý večer posílám dlouhosáhlý email chovatelce do Finska, kterou jsem od léta plánovala kontaktovat a ještě se k tomu nedostala (ostuda). Po odkliknutí emailu jsem to celé nechala osudu. Čekám… v pondělí, žádná odpověď - ani Švédsko ani Finsko. Hmmm… Mezitím ještě rozesílám informaci mezi pár známých, že se možná chystá cesta do Švédska nebo Finska a kdo by jí se mnou chtěl absolvovat. Bylo to nekonečné čekání na odpověď, to vám povím. Čas běží. Ještě se nic neví. Co bude - jak to celé dopadne. Stupňující napětí se pak částečně uvolnilo hned v úterý ráno po obdržení odpovědí z Finska. Huráá. Ale jen na chvíli :p Počáteční nadšení rychle vystřídalo zklamání a já si říkám, zda je to vůbec možné. Dva krásní psy, skvělé, ochotné, upřímné a zodpovědné chovatelky a ono z nějakých důvodů to není možné uskutečnit. Chvilku jsem se zastavila a přemýšlela, zda je to životní zkouška - jak moc o krytí stojím - anebo osud, který by se neměl pokoušet. Opravdu jsem v tu chvíli nevěděla jak se mám k celé situaci postavit. Dneska už je samozřejmě vše jinak, ale když si na to vzpomenu... V tom všem přichází ještě zpráva i ze Švédska, jak již můžete tušit, že se to nezvládne. Velké omluvy a návrh ponechání krytí na další hárání moc na klidu nepřidalo ani nepomohlo. Co teď? Alespoň, že je domluvena spolujízda, aniž bychom věděli, zda vůbec pojedeme, jen ještě auto zařídit. Píšu večer email do Finska, důvody proč se mi do nabídnutých sourozenců vybraného psa nechce a důvody proč chci zrovna jeho a nikoho jiného; děj se co se děj - buď to vyjde nebo ne!!!

A vyšlo to!!! Odpověď přišla až ve středu večer. Ještě dnes si klepu na čelo proč to muselo být tak složité. Ale chápu, že to finští chovatelé berou velice zodpovědně (možná pro nás až příliš) a nenechávají psa krýt, aniž by věděli jaké dává potomky. Zdraví je u nich na prvním místě a po dvou nedávných vrzích se čekalo na výsledky zdravotních testů odchovů, než se vůbec dál do chovu připustí. Nevěříte svým uším? Tak to tak je. Asi se máme hodně co učit . . .

A tak máme za sebou splněný zásadní úkol, čímž se nám otevřely dveře k dalšímu nespočtu překážek. Ani jsem je všechny neznala hned, jak byly velké a v těsné řadě za sebou. Jakmile jsme jednu překonali, hned v zápětí na nás vykoukla další a další... A to vše v následujících 3 dnech. Od předem domluvené 100% spolujízdy sešlo, shánění další hodné duše, která by se obětovala, počítání financí na cestu a dalších informací od lidiček, kteří stejnou cestu již absolvovali, včetně zařizování trajektů a podmínek pro pejsky, veterinární vyšetření a razítka do pasu (Finsko má speciální požadavky pro vstup psů), zajištění hlídání zbytku smečky, přes vyšetření progesteronu, až po sobotní zprávu o ceně krytí. To byla taková pořádná tečka, až mě úplně psychicky položila. A tak jsem ještě v sobotu večer zvažovala, zda vůbec pojedu... Asi mě někdo "nahoře" má opravdu rád a tak mi dal to štěstí mít kolem sebe skvělé lidi kterým celá akce nebyla lhostejná, a podpořili mě a pomohli mi se sebrat a nevzdat to. Jsem jim za to nesmírně vděčná, ani slovy nemohu popsat jak... DĚKUJI

Celá akce k mému štěstí pokračuje. Počáteční překážky už máme pomalinku za sebou a v pondělí ráno se vyjíždí do Finska. Ano, je to týden po tom, co jsem neměla žádného potvrzeného psa ke krytí a 4 dny potom, co jsem dostala pozitivní zprávu od finské majitelky. Opravdu mazec. Ještě ráno jsme stihli nabrat Meggie krev v laboratoři na vyšetření hladiny progesteronu a zabalit věci do auta. A už jsme na cestě. Ulevilo se mi a už jsem nechtěla na nic myslet - jen si užívat cesty : Ale osud nás ještě chvíli musel přece potrápit - prvně s výsledkem progesteronu který byl "nulový" a pak se zprávou úterního odpoledne když jsme zrovna byli v Lotyšku na výletě, že se chystá stávka pracovníků trajektů - pravděpodobně už ve čtvrtek (v pátek je Velikonoční svátek), a že asi cestu budeme muset absolvovat po pevnině - tedy přes Rusko :o Zajížďka 400km jeden směr, ok není to tak šílený když jsme byly smířeni s 4000km ale do Ruska je pro České občany potřeba vízum. Už jsem se chytala za hlavu a viděla jak v Rize nebo Tallinu hledáme budovu velvyslanectví a pak přemlouváme pracovníka aby vízum vystavil hned, protože zrovna jedeme za ženichem na krytí. A to jsem si myslela, že jsme si veškeré potíže vybrali už na začátku... Středeční výlety po pobřeží Baltu a národního parku, včetně prohlídky města Riga a Tallin, jsme obětovali a šlápli na plyn, abychom stihli jakýkoli trajekt do Helsinek. A protože to bylo narychlo a nepromyšlené, vyšlo to taky na pěkný balík. Jeden směr za cenu obousměrné trajektové jízdenky nám vyrazil dech, ale alespoň jsme se nalodili a za dvě hodiny jsme vstoupili na finskou půdu. Ufff. Ještě dvě hodiny cesty do Tampere a jsme v cíli. Tachometr ukazoval ujetých 2010km, když jsme zaparkovali před domem majitelky psa.

Za Masou (budoucím tatínkem štěňátek) jsme se vypravili hned ten den. Věděli jsme, že ke krytí to bude ještě brzo, ale bylo pro nás důležité, aby se puntíci seznámili. Také přijela paní chovatelka Masy podívat se na Meggie. Bylo to krásné setkání - jak pejsků, tak i chovatelů. Masa věděl, že to ještě nebude ono a tak si s Meggie jen hráli, aniž by se o něco pokoušel, krásně si ji namlouval a celkově se choval jako opravdový citlivý džentlemen. Meggie si nechala opečovávání líbit a nechala se umýt od čumáku po ouška a přes záda, až k ocásku :D No romantika se vším všudy. My jsme pak měli dost času si popovídat a probrat předky obou pejsků a další věci týkající se chovu. Ve stejném duchu následoval další den. V pátek a sobotu pak došlo k samotnému krytí. Huráááá - teď si můžeme oddechnout.

Cesta zpátky pak byla velice rychlá. Čas na čekání trajektu v Helsinkách jsme zkrátili výletem do ostrovní pevnosti, do které nás odvezl mini-trajekt z centra. Trocha odpočinku na lodi Helsinki-Tallin, jedna 2hod.pauza v noci na spaní a pár krátkých přestávek na protáhnutí a výsledek - za den a půl od výjezdu z Tampere jsme byli doma. Smekám před Petrem, že to takto vůbec dal, 2000km zpět v kuse není žádná sranda a navíc ještě s mizerným spolujezdcem, který celou zpáteční cestu prospal :p

Za pár dní uvidíme výsledek celé této akce. Meggie se nám "tváří" už od začátku, takže víme, že krytí bylo úspěšné. A co se nám narodí, to se teprve necháme překvapit. Držte nám palce.

Malá chronologie cesty:

30.03.2015 pondělí
10:00 Vyjíždíme. Vzhledem k tomu, že máme ještě dost času, rozhodujeme se navštívit Varšavu
18:00 přijíždíme do centra Varšavy. Máme 4km do cíle a jsme v dopravní zácpě. Měla jsem pocit hned na začátku, že bychom to měli raději otočit a vykašlat se na celý výlet, ale vytrvali jsme a dojely do centra po dvou hodinovém popojíždění. Docela opruz, když máte za sebou 800km a potřebovali jste se protáhnout.
20:00 jsme v centru Varšavy, už je tma a krom pár osvětlených historických budov, které tam zbyly po válce, není nic vidět. Asi po 45min. to vzdáváme a jdeme zpět k autu. Pokračujeme v cestě směr sever.
Kolem půlnoci se ubytováváme v Bialystoku.

31.03.2015 úterý
09:00 vstáváme, snídáme a bookujeme hotel v Rize, vyjíždíme. Projíždíme nádhernou krajinou. Oslovila mě asi nejvíce z celé cesty - sever Polska a začátek Litvy. Asi proto, že jsme nejeli hlavní silnicí, tak se bylo na co dívat. Časový posun o hodinu. Několik přestávek na jídlo v krásné lesní přírodě. Později se napojujeme na nekonečnou nudnou dálnici, až k Lotyšsku.
15:30 výlet na Horu křížů, Lotyšsko. Tady přišla osudná zpráva, která změnila všechny původní plány (stávka rejdařů)
23:00 Riga. Ubytování v hotelu.

01.04.2015 středa
07:00 vstávání (ten posun času mě zabíjí - nejdříve v Čechách a hned dva dny na to v Pobaltí :p) Snídaně - ani jsme moc chutě neměli, kdo by snídal v 5:00 ráno (zimního času)
08:00 rychlý odjezd směr Tallin. Cíl stihnout jakýkoliv trajekt
12:15 Tallin - přístav platíme jízdenku 130EUR :o :p a čekáme na nalodění
13:30 Vyplouváme :)
15:30 Helsinki. Jedeme hned směr Tampere.
17:30 Tampere a návštěva Masy. Ještě není ten správný den - pejsci se jen hrají. Společná večeře s chovatelkami a nekonečné povídání.
21:30 Ubytování Tampere

02.04.2015 čtvrtek
07:30 bezúspěšný pokus o vstávání a zmeškání drahé snídaně (Petr to zvládl)
09:30 vstávání se mi podařilo, venčení v krásném, značeném lese v blízkosti hotelu. Později jsme se dozvěděli, že je to oblíbené lyžařské středisko - na běžky i sjezdovky. Všichni pejsci, které jsme potkali, byly na vodítku. V popularitě vede cairn terrier. Jo a byl tam sníh :)
11:30 původní plán jet do Turku - ale nechtěla jsem brát sebou Meggie, aby nebyla unavená (už i tak byla cesta dost dlouhá). Smutno mi bylo nechat jí samotnou na pokoji, takže jsem Petra vypravila samotného. My si s Meggie daly odpočinek :)
17:30 přijíždí zpět Petr - prý Turku nestálo za tu cestu - ještě, že jsem nejela :p
18:00 návštěva Masy. Teď už se to pomalu blíží. Masa se nedá odvolat - musel být "odtažen" ale ještě není úplně "šílený" jak říká jeho panička. Zato jeho kamarád Gambler v horním patře vyje ostošest (taky krycí pes - chudák)

03.04.2015 Velký pátek, ve Finsku svátek
07:30 tentokrát jsem vstala a stihla snídaní. Nestála za to :p
08:30 venčení zase v lesíku u hotelu - krása
10:00 návštěva Masy a úspěšné krytí : Vyřizování papírů, zaplacení poplatku za krytí, hodinové focení v blízkém parku.
Kolem poledne procházka místním parkem kolem jezera. Škoda jen počasí, jinak příroda je krásná. Bohužel žádné fotky - užívali jsme si spíše prochajdy.
Odpoledne původní plán se podívat do centra Tampere, ale Petrovi nebylo dobře. Radši jsme si dali odpočinek na hotelu (den nato nás čekala dlouhá cesta). Prodloužili jsme si pobyt o jednu noc, nakoupili v místním supermarketu (jen pro představu celozrnný toustový chleba za 4EUR :o ) a tak strávili příjemné odpočinkové pozdní odpoledne až večer.

04.04.2015 Sobota
10:00 návštěva Masy a druhé úspěšné krytí
12:00 rozloučení a cesta směr Helsinki
14:00 Helsinki centrum a Suomanelina
19:00 Helsinki přístav a čekání na nalodění
20:30 vyplouváme
22:30 Tallin

05.04.2015 Neděle
22:00 Praha


Evropská výstava psů Brno, 24.10.2014

říjen 2014

Na Evropskou výstavu do Brna jsem se rozhodla jet hned jak jsem se dozvěděla, že se bude konat. Původní plán byl, že se pojedu jen na ní podívat protože paní rozhodčí a chovatelku dalmatinů z Itálie, která byla vybraná posuzovat naše plemeno, velice dobře znám z předchozích výstav a její vkus se od mé představy celkem dost odlišoval. Majitelé mých odchovů byly o tomto informování, ale představa vystavovat na Evropské výstavě na domácí půdě a to jen 200km od domova lákalo mnohem více než fakt, že se žádný zázrak konat nebude. Přece je dobré se i jen ukázat ostatním chovatelům a vystavovatelům a tak mě poprvé v životě přesvědčili ať přihlásím alespoň Pandoru.

I když Brno není na konci světa a dá se říct, že i docela přístupné západu, chovatelská špička na ní zcela chyběla. Alespoň v kruhu. Asi jsem nebyla jediná která by posuzování paní rozhodčí znal. Překvapení bylo ale, že kolem kruhu jsem zahlídla docela velké množství jiných rozhodčích z různých zemí kteří dalmatiny posuzuji a který se zájmem sledovali celou akci. Počet přihlášených dalmatinů sice byl větší - 87 ale tvořili je hlavně vystavovatelé z Čech a Slovenska. Objevila se i známá tvář z Chorvatska a nechyběl ani pán chovatel ze Srbska. Rusko, Bulharsko, Itálie, Německo a Finsko také mělo pár zástupců.

Ale zpátky k výstavě jako takové. Jak jinak - nejlepší. Brněnské výstavy mám moc ráda a když výstavu pořádá ČMKU tak o to radši. Kruhy byly prostorné, dostatečně místa kolem pro vystavovatelé a návštěvníky. Evropské výstavě patřili dvě haly a národní samostatná oddělená hala. Stánky s chovatelskými potřebami obsadili další prostory sousedící haly a ty s dobrotami pro lidi byly umístění všude kolem na venkovní ploše. Volný prostor kolem budov umožňoval krásně proběhnout pejsky což jsme několikrát během výstavního dne využili. Soutěže probíhali celý den a samotné finále pak v odpoledních hodinách v honosně upraveném a skvělé moderovaném závěrečném kruhu. Pokud vím tak se žádný větší problém nevyskytl. Jedná věc která byla pořadateli vytýkána a která se mi dostala zejména od zahraničních vystavovatelů jiných plemen je, že organizátor šetřil na rozhodčích a tak spíše angažoval domácí, což je ovšem velká škoda. Doufám ale, že na kritiku vystavovatelů vyslyší a třeba v budoucnu bude výstava ještě lepší a možná za pár let bude mít možnost od FCI pořádat výstavu Světovou. Na tu se pak budeme dvakrát tolik těšit :o)


Kongres ECDC, Evropská Klubová výstava Dalmatinů, Evropská výstava psů a Speciální výstava dalmatinů

Záhřeb, 7-10 červen 2007

Koncem roku 2006 se mi dostala do ruky velice vkusně udělaná brožurka. Byla to pozvánka na Evropskou výstavu psů v roce 2007 a na její titulní stránce seděl před červeným pozadím krásně namalovaný dalmatin. Hned mi prošla hlavou otázka: Dalmatin vybrán na prezentaci výstavy psů ? poněkud neobvyklá záležitost, že ??? No a pak mi došlo, že je to přece úplně samozřejmé. Tato výstava se totiž konala letos začátkem června v chorvatském Záhřebu a pro nás, chovatele dalmatinů, to byla opravdu výjimečná výstava. Nejen proto, že právě Chorvatsko je zemí původu tohoto ušlechtilého plemene, ale i proto, že Chorvatský Klub Dalmatinů využil možnost uspořádat po celou dobu trvání Evropské výstavy i další dvě velice významné akce: Evropskou výstavu Dalmatinů a Speciální výstavu Chorvatského Dalmatin klubu. A proto ve všech třech dnech mohli návštěvníci spatřit v areálu výstaviště přibližně 150 špičkových dalmatinů z celé Evropy vč. Británie, jejichž majitelé a chovatelé si nechtěli nechat ujít tuto příležitost. Byla to opravdu krásná podívaná.

Ještě den před těmito třemi výstavami bylo uspořádáno celodenní shromáždění zástupců všech Dalmatin klubů Evropy, které také hostilo i několik mimoevropských členů. Diskutovalo se a prezentovalo mnoho materiálů na téma zdraví, chovu a různých zkušeností v různých zemích. Pan Dr. Tyge Greibrook z Norska měl velice zajímavou přednášku ohledně nemoci Mega oesophagus, což je rozšíření jícnu, které se dá rozpoznat už u velice malých štěňat těsně po narození. Velká diskuze proběhla i ohledně epilepsie u dalmatinů, která se čas od času objeví. Ve Finsku v současné době probíhá studie, ve které se věnují zjištění DNA kódu pro psy, kteří jsou nosiči. Velmi se doporucuje, aby se v chovu nepouživali psi, kteři mají epilepsii a jejich sourozenci z vrhu, protože je velmi pravděpodobné, že jsou také nosiči. Tato studie je teprve v počáteční fázi. Pro více informací můžete navštívit webové stránky www.epidal.dalmatiner.org (v angličtině nebo v němčině). Také se diskutovalo o displazii kyčelního kloubu a o ARDS. Zmínili se také o novém podezření, že se jeden případ ARDS objevil v Německu. Stručný výklad byl přednesen i o BAER testování a o tom, že Univerzita v Hanoveru usilovně pracuje na odhalení genů způsobujících tento defekt.

Dále pak byly přijati noví členové: Chorvatský Dalmatin klub "Dalmatinac", Maďarský Dalmatin Klub a Dalmatin Klub Cuba. Jak vidíte, organizace se rozšířila o členy i mimo Evropu a tím se i oficiálně změnil název European Corporation of Dalmatian Clubs (ECDC) (překlad: Evropské sdružení klubů Dalmatinů) na WORLD ASSOCIATION FOR DALMATIANS (WAFDAL) (překlad: Světová Asociace pro Dalmatiny). Také byla změněna pravidla a regule. Bohužel ani jeden představitel Dalmatin Klubu ČR nebyl přítomen, takže podrobnější informace o těchto změnách nemám k dispozici. Uvedené informace jsem získala prostřednictvím ostatních zúčastněných nebo ze stránek ECDC.

Výstavní pátek patřil ECDC výstavě neboli Evropské výstavě Dalmatinů. Feny posuzovala dlouholetá a zkušená chovatelka dalmatinů z Estonska paní Jelena Kruus (ch.st.Exlibris Canes) a psy pan Franz de Ridder, rozhodčí a manžel paní Lilliane de Ridder (ch.st.Irdally), kterou určitě znáte z našich výstav. Z České republiky se výstavy zúčastnili paní Alexandra Kamenyová se psem z vlastního chovu Ch.Aresem ve Znamení draka (ICh.T-Cart Eddie x ICh.Artemis pod Amerikou), který v silné konkurenci třídy šampionů získal známku výborný. Vystavovala také paní Ing.Eva Lišková svoje dva sourozence ve třídě mladých Kassiopea The Best Raul a Knock on Heaven´s Door Raul (Ch.Bad Mad Serbian Sensation in Raul x Heart of Bad Mad in Raul). Oba získali známku výborný a pejsek se ještě umístil na nádherném 4. místě. Byla ještě vystavována fena manželů Malović Jannet Jackson Raul (Timanka´s Just Harvesting x Bad Mad Serbian Beauty in Raul), ale té se vůbec nechtělo předvádět, tak jí rozhodčí snížila známku na VD. Také jsem vystavovala svojí fenu Ch.Lacrima Christi Count on Me (Ch.Mirmas Braveheart x Carla), ve třídě šampionek obsadila výborné 4. místo.

Další den následovala Evropská výstava psů, na kterou bylo přihlášeno nepatrně více psů než na výstavu ECDC. Tu čest posuzovat psy měl dlouholetý chorvatský chovatel dalmatinů pan Mijo Fury (ch.st.Županjska) a posuzování fen se ujala zkušená paní rozhodčí z Itálie Manola Poggesi Arnetoli. Česká výprava zopakovala svůj úspěch z předchozího dne se stejným výsledkem. Fenka Lacrima Christi Count on Me byla výborná.

Neděle už patřila Speciální výstavě dalmatinů pořádané dalmatin klubem Chorvatska. Rozhodčí z prvního dne se zde vystřídali v posuzování pohlaví.

Z českých chovatelů vydržela vystavovat pouze pani Alexandra Kamenyová svého psa Arese, který potvrdil ještě jednou svojí známku výborný už u třetího rozhodčího. Ostatní už byli na cestě domů a já jsem to fyzicky nezvládala, protože jsem vystavovala i psy ostatních chovatelů a hlavně jsem věděla, že touto výstavou "chorvatská akce" nekončí.

Závěrečné soutěže už probíhaly v plném proudu, když jsme se s několika chorvatskými chovateli v rychlosti převlíkali na prezentaci chorvatských národních plemen. Byl nám totiž propůjčen národní kroj z oblasti Dalmácie a měli jsme za úkol předvést naše psy v závěrečném kruhu. Byl to nádherný zážitek.

Po celou dobu výstavy se organizátoři opravdu snažili, aby naše skvělé plemeno vyniklo. Patří jím od nás všech velký dík. Také patří dík českým chovatelům, kteří na tuto výstavu přijeli a nejen prezentovali český chov, ale svou přítomností zvýšili i počet puntíků, kteří se výstavištěm promenádovali. A ještě nesmím zapomenout na ty, kteří byli úspěšní a ujali se prezentace v závěrečném kruhu, kde bojovali o titul nejvyšší a také jej získali. Naše obličeje se v mžiku rozzářily, když rozhodčí vybral z hojného počtu mladých evropských vítězů, jako nejkrásnějšího mladého psa soboty právě dalmatina. Stal se jím Panthera Unica Zeus. Na prvním stupínku vítěze VI. FCI skupiny a nejlepšího jedince národního plemene také zazářil dalmatin. Byl to vítěz ECDC a Evropský vítěz pes Bell-A-Mir´s Elegant Envoy.

Komplet výsledky z ECDC výstavy zde >>

z Evropské výstavy zde >>

a ze Speciální výstavy zde >>


World Winner Dog Show neboli Světová výstava psů

Poznaň-Polsko, 9-12.11.2006
I když mi připadá, jako by to opravdu nebylo tak dávno, co se konala Světová výstava psů v Poznani, pohled na nástěnný kalendář mě přesvědčil o opaku. Musela jsem se pak trochu pokárat, že mi trvalo víc než rok, abych napsala pár slov o této velké výstavě, ale vzápětí jsem si odpustila, protože zážitky jsou pořád čerstvé a tak si člověk ani nevšimne, jak ten čas vlastně letí.

Ale nebýt toho kalendáře, tak jako kdybych včera psala adresu na obálku, ve které se nacházela přihláška mé fenky Alegry. Jako kdybychom včera spolu s dalšími chovateli řešili způsob platby a jak se tam nejlépe dopravíme. I když to bylo několik měsíců před samotnou událostí, byli jsme všichni nadšení a lehce nám žaludkem procházela tréma, protože tato výstava nejenže byla moje první Světová, ale měla také zlomit rekord v počtu přihlášených psů. Pár dní po uzávěrce se ten počet objevil na jejich webových stránkách a rekord byl opravdu překonán. 20.000 psů snad všech možných plemen vzbuzovalo ještě větší napětí. A ještě taková třešnička na dortu pro nás puntíkované - 149 přihlášených dalmatinů !!!! Přijeli z různých koutů Evropy - ze Švédska, Norska, Holandska, Finska, Dánska, Švýcarska, Estonska, Německa, Ruska, Litvy, Běloruska, Itálie, Rakouska, Chorvatska a Slovinska.

Vysoký počet přihlášených dalmatinů pořadatele přinutil rozdělit posuzování do tří výstavních kruhů. Všechna štěňata a mladé psy a feny posoudil pan rozhodčí Petru Muntean z Rumunska, dospělé psy posoudil pan rozhodčí Boris Spoljarić z Chorvatska a všechny dospělé fenky pan Hans Muller ze Švýcarska. Nejvíce obsazená třída byla u šampionů psů a fen - obě 25 jedinců.

Z Čech se kromě jedné dorostenecké fenky přijeli vystavovat samí šampioni. Paní Alexandra Kamenyová v silné konkurenci šampionů psů úspěšně vystavovala svého psa Arese ve Znamení draka, který dostal známku výborný. Také se nám zde ukázal Chainie´s Secret by Raul paní Mgr. Dagmar Coubalové, který taktéž dostal známku výbornou. Paní Ing. Sedláčková vystavovala svojí dorostenku Cassiopea Princess Royal Hermelin, která se umístila na krásném třetím místě jako velmi nadějná (v této třídě byly vystavované 4 fenky). Později se vedlejší kruh zaplnil špičkovými fenami - šampionkami, pan rozhodčí měl opravdu velice těžký úkol. Výborně u něj obstála Alphadirato Eternal Love pani Ireny Rohrbachové a také Lacrima Christi Count on Me mojí maličkosti.

A kdo byl nejkrásnější? Přece pro každého vystavovatele ten/ta jeho :o)))), ale pro rozhodčího Borise Spoljariče to byl pes dánského chovu Bell-A-Mir´s Elegant Envoy, který se stal nejkrásnějším jedincem plemene a v soutěži VI. FCI skupiny se umístil na překrásném 3. místě.

S Alegrou (Lacrima Christi Count on Me) jsme pak měli možnost proběhnout se v závěrečném kruhu, když jsme byli spolu s dalšími Alegry sourozenci přihlášeni do soutěže o nejlepší chovatelskou skupinu (byla jsem z toho v sedmém nebi :o))) S námi nastoupili i další chovatelé dalmatinů a také jiných plemen.. A protože se ten den posuzovali psi ze tří FCI skupin - III, VI a X a bylo nás tolik, že jsme se do toho velkého kruhu skoro ani nevešli, nechala paní rozhodčí vybrat vždy tři z každé FCI skupiny do užšího výběru. A byli jsme tam :o))), nejkrásnější chovatelská stanice dalmatinů. I když jsme se pak na bednu nedostali, dostali jsme od pořadatelů medaili a nejdůležitější je, že jsme měli ten neuvěřitelný zážitek a to je k nezaplacení.

Všechny výsledky zde >>


Evropská výstava psů 2006

Helsinki, Finsko, 8-11.06.2006
V roce 2006 se Evropská výstava psů konala v hlavním městě Finska - Helsinkách a mě na prvním místě přilákala možnost vidět i jiné psy, kteří do centrální nebo západní Evropy na výstavy nejezdí. Pravda je, že počet přihlášených psů na této výstavě nebyl až tak vysoký. Velkou roli zde sehrál hlavně výstavní poplatek, který vskutku nebyl malý a tím pádem odradil mnoho chovatelů a vystavovatelů ze zahraničí, což pak mělo vliv i na celkový počet přihlášených psů, který byl o 5000 menší, než původně očekávaný. Počet psů ale nijak neovlivnil kvalitu této výstavy. Musím se přiznat, že ve mně zanechala stejně hodnotný pocit jako CRUFTS v Anglii. Tyto dvě výstavy se sice srovnávat nedají kvůli rozdílnému duchu, ale tato "Evropa" mi opravdu vyrazila dech. Začalo to vstupem na výstaviště Messukeskus, které se nachází nedaleko centra (nebo to tak vypadá, protože dostupnost z centra městskou dopravou je rychlá a velice jednoduchá). První, co mě po vstupu ohromilo, byl perfektní orientační systém a označení hal, kruhy dalmatinů jsem našla velmi rychle a po celou dobu posuzování jsem je už neopustila. Prostorné haly vytvářely příjemnou atmosféru a perfektní organizace, s jakou jsem se opravdu v životě nesetkala, napomáhala k dokonalému průběhu celé výstavy. Také se mi velice líbila kultura vystavovatelů, kteří své psy opravdu předváděli na vysoké úrovni nehledě na jejich věk. A závěrečné soutěže ?? To se snad slovy ani nedá popsat. Opravdová show se vším, co k tomu patří - od hudby, ztlumených světel k bodovémů osvícení jednotlivých psů, rozhodčích a profesionálních moderátorek až k televiznímu vysílání a zpracování výsledků téměř ihned po vyhlášení. Neuvěřitelné. Doufám, že ještě budu mít možnost znovu zavítat do Helsinek, třeba na Helsinki Winner, který se každoročně pořádá, a neměli byste tam chybět ani vy ;o)

Všechny výsledky zde >>


Kongres a Klubová výstava Evropského Sdružení Dalmatin Klubů

Mechelen, Belgie, 18 - 21 Srpen 2005
Byla to dlouho plánovaná výprava. Původně měla být i s malou psí slečinkou, ale protože se vyskytly nečekané a obtížné překážky, tak jsem musela na tento výlet jet sama. Na začátku to vypadalo, že celá tato akce včetně příprav na cestu bude velice bláznivá, ale jelikož bylo očekávání tak veliké, nakonec mi to tak bláznivě ani nepřišlo.

ECDC kongres začal už ve čtvrtek 18. srpna a trval dva dny. Neměla jsem sice možnost se ho zúčastnit, ale jak jsem se později dozvěděla, probírala se velice zajímavá téma.

Konferenci uvedl předseda ECDC pan Tyge Griebrokk, který své křeslo z důvodu pracovní zaneprázdněnosti přenechal panu Franzu De Ridderovi. Nejdříve se projednávala záležitosti ECDC mezi které patří i příjem nových členů. Od tohoto roku byl Dalmatin Klub Chorvatska přijat jako řádný člen. Žádost o přijetí Dalmatin klubů Maďarska a Portugalska byly odepřený z důvodu nedostatku spoluúčasti.

Speciální Chovatelský výbor začal diskusi ohledně zdraví Dalmatina. Pán Griebrokk poukázal a zároveň byl zklamán některými z členských klubů za nedodržení doporučení pro chov, na zvířatech kteří mají v linii předky s ARDS. Doporučení ECDC je, aby se chovalo na zvířatech alespoň od páté generace po ARDS !!!

Zdá se, že z údajů které byly dostupné, se u Dalmatinů objevila nová nemoc označená jako Mega Oesophagus , česky "rozšíření jícnu". Tato nemoc se už dlouho vyskytuje skoro u všech plemen v různých zemích, ale v poslední době byl zjištěn nárůst postižených jedinců plemene Dalmatin. Preventivní prohlídku je doporučené udělat kolem druhého roku života, kde se příznaky můžou objevit. Více o této nemocí mi slíbil napsat náš veterinář MVDr.Marek Kubát.

Dr.Lemo Nikša z Chorvatska měl zajímavou přednášku o původu a vývoji plemene Dalmatin. Na základě výzkumu metabolismu purinu v moči u Dalmatinů je možné vystopovat a potvrdit jeho příbuznost s Istrijským Honičem. Jak Dalmatin, tak i jeho nejbližší příbuzný Istrijský Honič (i člověk samozřejmě) zpracovávají bílkoviny na kyselinu močovou, dokud všechny ostatní plemena mají "mezi krok" - přeměňují je ještě na alantoin. Na základě tohoto výzkumu je možné vystopovat původ Dalmatina a to testováním koncentrace kyseliny močové v krvi plemen, kteří se Dalmatinům podobají, zvlášť v oblastí Dalmácie. Mimochodem jsem četla článek o dalších genetických vlastnostech (zbarvení), které jsou společné pro tyto dvě plemena (o tom příště).

Na konferenci dále přednášeli Kenneth a Eva Berg z Ameriky, kteří vysvětlovali jakým způsobem se školí rozhodčí v Americe a také jaké jsou rozdíly mezi FCI a AKC standardy. Část své přednášky věnovali pokroku v Americe ohledně řešení různých zdravotních problémů. Mnoho informací ohledně zdraví najdete na www.thedca.org (pouze v angličtině). Poslední z přednášek byla od pana Charlse Cyopika (Kanada), který přiblížil Road Trials*, která se těší velké oblíbenosti i v Evropě.

Doufám, že zástupci Dalmatin Klubu ČR, kteří se tohoto kongresu zúčastnili nám něco o svých poznatcích napíší.

A pak přišly na řadu výstavy. V sobotu 10 km od Mechelenu v městečku Duffel se konala sedmá ECDC klubová výstava Dalmatinů. Posuzování 179 přihlášených psů a fen se ujali paní Eva Berg z Ameriky (feny) a pan Charles Cyopik z Kanady (psi). Zúčastnili se vystavovatelé z různých zemí Evropy a dokonce přijeli i z Anglie. Nejvyšší počet vystavovatelů přijelo z Holandska (35), Německa (25) a Belgie (12). To, že výstava byla opravdu Evropská svědčí i účast vystavovatelů z Francie, Dánska, Slovinska, Chorvatska, Norska, Švédska a Itálie. Z Čech se zúčastnila pouze MUDr. Rada Zachová, tedy její dcera Lenka, která vystavovala mladého psa z jejich chovu Ersi Dream Reader Bohemia Rododendron.

Oba rozhodčí posuzovali velice přísně. Pan Cyopik dával přednost jedincům s perfektním pohybem, paní Eva Berg spíše preferovala psy, kteří se krásně prezentovali, s typickým výrazem a povahou pro Dalmatina a krásným rovnoměrným tečkováním. Oba rozhodčí se shodli a vybrali celkového vítěze celé ECDC výstavy - pejska Caesands Way To Fame (TNG N Zagreb The Temptation x BME Guardian Willing Heart), který i v neděli na CACIB Mechelen potvrdil své vítězství. Toto je obrovský úspěch pro chovatelku a majitelku Soffi Ann Sandbacka z Finska.

Vítězná mladá fena ECDC se stala Victory de la Mare aux Buis (Ch.Jacky´s Smiling Rainstorm x Ch.Priscilla de la Mare aux Buis) z Francie. Titul nejlepšího mladého psa a nejlepšího mladého jedince ECDC výstavy odnesl pes Dánského chovu Bell-A-Mir´s Elegant Envoy (ICh. Spotnik´s Viking Victory x Bell-A-Mir´s Classy Cleopatra). Nejlepší fena ECDC Konfetti v.Reinhold´s Hüsung (Snow Flake vom Nassau x Indy von Reinhold´s Hüsung) z Německa.

Nejlepší pár se stali sourozenci Sir Hamlet Xam of The Three Turnips x Lady Hot Item of The Three Turnips (ICh.Spotnik´s Special Selection x Ch.Lady Yanique of the Three Turnips)

Titul nejlepší chovatelské skupiny si odnesla Holandská chovatelská stanice "of the Three Turnips"

Nejlepším plemeníkem se stal pes Rocca Al Mare Congregare.

Nejvíce přihlášených jedinců měla chovatelská stanice Of The Three Turnips z Holandska, která dostala zvláštní cenu.

Eva

Všechny výsledky zde >>

a výsledky z Mezinárodní výstavy psů Mechelen (B) >>


CRUFTS - Jak se mi splnil kousiček mého sna

Určitě znáte, jak si začátkem nového roku říkáte, čeho byste chtěli v tomto roce dosáhnout a tak trávíte několik hodin nad seznamem těchto přání. Většinou jsou to vesměs reálná přání a proto se na něm Crufts ani neobjevil. Byl spíše takovým snem, který jsem si připomínala vždy každým rokem okolo března, kdy se o Crufts mluvilo nejvíce.
Tento začátek "Cruftového období" byl trochu jiný. Jako skoro pokaždé jsem toto téma nahodila ve svém okolí a kupodivu se mi tentokrát dostala zpět úplně jiná odpověd. Moc jsem ji nevěřila a proto jsem si ji ani nijak nevšímala - to přece nejde. Stále jsem v sobě nosila pocit, že Crufts je něco tak vzdáleného, že snad ani nemůže být pravda, že bych někdy slyšela něco jiného než "Snad někdy...".
Až po nějaké době jsem si uvědomila, že to "Snad někdy..." bude opravdu tento rok. Den ode dne mi začala rychleji proudit krev, konče dnem odletu, kdy se tento můj stav přeměnil na pořádnou trému. Říkala jsem si jestli je vůbec možné, že se mnou nějaká výstava takhle zamává. Ale CRUFTS jen tak nějaká výstava není. Je to ta největší výstava psů na světě. Je to přes 120tisíc návštěvníků z celého světa a víc jak 23tisíc přihlášených psů a to ne jen takových psů co se jejich majitel rozhodl, že je přihlásí - na Crufts se totiž musíte kvalifikovat. Je to výstava kde se chovatele z Anglie (v posledních několika letech je povolen vstup psům i z některých zemí EU) sejdou v jenom městě - Birminghamu a na jednom místě prezentovat ty nejlepší psy. Všechno toto jsem věděla ještě předtím, než-li jsem vstoupila do areálu výstaviště. To, co jsem se dozvěděla po tom bylo ohromující. Neuvěřitelné. Obrovské. To si člověk z pouhého vyprávění nedokáže ani představit. Je to opravdu potřeba zažít. Pět obrovských hal plných psů a lidí. A protože je jich opravdu hodně, výstavu museli před několika lety přesunout z Londýna do Birminghamu a je rozložena do čtyř dnů. Tento rok byla výstava zahájena ve čtvrtek 10.března a ukončena byla v neděli 13.března. Neměla jsem tu čest ji sledovat po celou dobu čtyř dnů, ale jsem nesmírně vděčná i za ten jeden. Jela jsem se podívat, jak jinak než na dalmatiny. Ti byli v pátek a bylo přihlášeno 232 jedincům, z toho 13 bylo z Evropy a všechny je posuzovala paní Swinburn. Posuzování bylo dlouhé - ani není divu, protože to v Anglii chodí trochu jinak - jeden pes může být přihlášen i do několika tříd. Na druhou stranu se ale nepsaly žádné posudky. Když se však podíváme na to množství psů a na skutečnost, že to posuzuje jenom jedna starší paní, která každého psa prohlédla velice pečlivě, BOB byl vyhlášen kolem 18.30 tak si myslím, že to byl docela slušný výkon (začátek byl v 8.30!!!).
Toho, co Angličane ještě dělají jinak je spousty: skupiny psů jsou rozdělené jinak, mají jiné rozdělení tříd, mají velice prostorné kruhy, všude koberce, pro pejsky mají zvláštní boxy, záchody mají po celou dobu akce perfektně čisté a voňavé, řídí po pravé straně (to asi už víte) a stejně tak i chodí (uvědomila jsem si to až když mi přišlo divné jak to, že mi všichni stojí v cestě) a jsou velice slušní (proto mi uhýbali a nikdo na mě nebyl nepříjemný). Celková atmosféra byla skvělá a hlavně stále s pocitem, že to celé mají perfektně zorganizováno a to samozřejmě díky obrovským zkušenostem - přece mají za sebou více jak 77let zkušeností s Cruftsem (od 1928) a více jak sto let kynologie vůbec. I když se mi od kruhu dalmatinů nechtělo, musela jsem si během krátké pauzy v posuzování trochu protáhnout nohy a prozkoumat ty nekonečné řady stánků prodávající vše na co si jen ohledně vašeho čtyřnohého miláčka vzpomenete. Zaujali mě natolik, že jsem se na chvíli opravdu ztratila. Ani jsem si je všechny nestačila prohlédnout, netušila jsem, že na to musím vyčlenit celý jeden den navíc.
Příště... (... ale tentokrát určitě :o)) možná i s více chovateli z České republiky. To co jsem Vám napsala jsem i já dříve četla od jiných a věděla jsem, že tato výstava je něco speciálního a velkého, něco hodně navíc, ... ale to co jsem zažila v Anglii se mým předchozím představám ani zdaleka nevyrovnalo a jestli chcete aby i Vaše představy byle správné, udělejte to co já ... jeďte na Crufts a věřte, že nebudete litovat.

Eva

A jak to tedy dopadlo...
výsledky zde >>