English  |  Mapa stránek

CHOVATELSKÁ STANICE
Dalmatinů

Sunset Dalmatian

Dalmatin INFO

HISTORIE VÝVOJE STANDARDU
* malá chronologie *

Určitě už všichni víte, že dalmatin je jedním z nejstarších plemen na světě (více jak 1000 let). Dnešní, moderní typ dalmatina, ale odchovali Angličtí chovatele a nebýt jejich snahy pravděpodobně by plemeno úplně zmizelo. Do Velké Británe se dalmatin dostal díky velíce dobré poloze Balkánských zemí, přístupu k Středozemnímu moři a také vynikajícími obchodními vztahům.

Anglie je také známá tím, že první začala s organizovanou kynologii. Proto u Angličanů nacházíme i první oficiální popisy plemene Dalmatin. Z jednoho pramene máme informace, že se konkrétně jednalo o panovi Dr.J.H.Welsh - Stonhenge který poprvé zveřejnil standard tohoto plemene a to již v roce 1850. V tomto standardu bylo povoleno trikolórní zbarvení. V roce 1870 byl tento standard předělán panem H.Dalzeil a jeho znění bylo doplněné o kupírování uší platné do roku 1888.

V knize pani Pia Pedercini (1994) dochází k malé neshodě informací protože uvádí pana Vera Shaw jako prvotního tvůrce standardu v roce 1882. Následuje pan Stonhenge který v roce 1886 vydal standard druhý. Každopádně od doby založení Dalmatin Klubu Anglie v roce 1890 se přidržoval pouze standardu pana Vera Shaw jako oficiálního.

Dalmatin se poprvé objevil na výstavě v Birminghamu (Anglie) v roce 1860. V Evropě se vystavovali poprvé v Belgii v roce 1870 a 1879 v Hannoveru.

Do Ameriky Dalmatin přicestoval z Anglie v XVIII stoleti (kolem roku 1787). Prvním Dalmatinem zapsáným do Americké plemenné knihy byla v září roku 1887 fena Bessie. Majitelkou této fenky byla paní N.L.Harvey ze San Franciska. Chovatel ani původ nebyly známi. Zajímavé je, že v jejím průkazu bylo jako zbarvení uvedené bílá s tečkovaným pálením.

Americký Dalmatin Klub byl založen 2.2.1905 a tenkrát na základě anglického standardu z roku 1890 sepisuje vlastni standard pod názvem "Points of the Dalmatian"

V Dalmácii a na poloostrově Pelješac se chov dalmatinů znovu obnovil až po druhé světové válce. V tomto období bylo kynologické sdružení Chorvatská požádano o sepsaní oficiálního standardu (M.Pejčinović 1948).

Standard byl vytvořen pod tehdejším názvem "Dalmatinský honič" a byl přijat k posouzení na konferenci FCI v Bledu 13.09.1948.

Standard byl oficiálně přijat FCI na schůzi v Luxembourgu dne 08.05.1955 pod názvem "Dalmatinský lovecký pes" a byl zařazen pod číslem 153 (poprvé byl publikován u FCI 07.04.1955)

Důkazy původu:
Protože došlo k spekulacím ohledně původů dalmatina, na schůzi FCI v roce 1948 jednatel FCI pan baron A.Houtharta požádal o doložení písemných a obrazových důkazů ze kterých se jasně dá potvrdit že plemeno pochází z Dalmácie - tedy Chorvatska.

Mezitím, dokud určitá skupinka lidí pracovala na shromáždění důkazů o původu, došlo k další zásadní změně a to přeřazení plemene Dalmatin ze skupiny loveckých psů do skupiny společenských. Stalo se tak dne 29.11.1949 ve městě Cerknici, na výborový schůze rozhodčích pro honiče tehdejší Jugoslávie. Následovala pak i změna standardu Kynologického Svazu Jugosláve (KSJ) dne 24.10.1960 pod stejným číslem 153a a názvem Dalmatinac.

Na základě referátu pana Ratimira Orbana "Pravda o Dalmatinském psovi" na schůzi 4-5.2.1961 v Záhřebu se výbor rozhodčích pro služební a lovecký plemena shodli na tom, že dalmatin je opravdu původem z Jugoslávie. Bylo také zjištěno, že byl nejdříve honičem, pak ohařem. Ve světě, ale byl používán převážně jako společenský pes a proto výbor rozhodl o oficiální požádání FCI o jeho přeřazení do skupiny neloveckých plemen.

Na schůzi 4.03.1961 v Bělehradě bylo schválené oficiální celonárodné zařazení Dalmatina do skupiny neloveckých psů. Zároveň byl změněn standard kde původní název plemene nahradil název Dalmatinac. Standard byl doplněn i změnou povelené kohoutkové výšky pro feny a psy.

Následovaly pak schůze ve slovinské Bistřici ve dnech 16-17.03.1968 a následně i v Bělehrade dne 1-2.6.1968 kde bylo přijato usnesení o mezinárodním převedení Dalmatina do skupiny neloveckých psů. O rok později na schůzi ve Varšavě dne 7-8.5.1969 toto usnesení FCI oficiálně přijala.

Pokus o převzetí:
Dne 03.03.1971 FCI oficiálně vydává nový standard pod číslem 153b a názvem Dalmatinac na základě předložení již zmíněného standardu Jugoslávským Kynologickým Svazem (JKS)

V roce 1976 Mexický Dalmatin klub zasílá FCI návrh na nový standard pro plemeno dalmatin (!?!) a přitom se obrací přímo na pana H.Rabera. Změna se týkala původu dalmatina kde Mexický Dalmatin klub navrhuje zemí původů buď Anglii nebo Španělsko.

Na základě tohoto nepodloženého požadavku Dalmatin Klub Německa na základě výzvy pana H. Rabera organizuje v Isigu (Bavarsko) Konferenci s Evropskými Dalmatin kluby ve dnech 4-5.11.1978. Mezi přítomnými byly i zástupci tehdejší Jugoslávie dipl.ing.Tibor Lovrenčić, dr.Mirjana Polak Popović a dr. Darko Popović kteří pak na základě připraveného referátu od pana mag.Ratimira Orbana ubránili již dříve potvrzený původ Dalmatina.

FCI dne 30.06.1983 vydal nový standard pod číslem 153c a názvem Dalmatinac. Byla zachovaná kohoutková výška jako ve standardu z roku 1971.

Klub z Županě
V polovině osmdesátých let minulého století dlouholetý chovatel a milovník dalmatinů v Chorvatsku pan dr.Mijo Fury se svou kynologickou organizaci ze Županě organizuje poprvé v historii oficiální schůzí na téma chovu dalamtinského psa a chorvatského ovčáka. Toto setkání se konalo ve městě Županja dne 15.6.1985.

Nejdůležitější bodem bylo upřesnění standardu FCI z roku 1971. kvůli nepřesnostem ohledně chrupu, zbarvení a výšce dalmatina. Na základě této scůzky pan Mijo Fury vypracoval požadavek o doplnění standardu o výše uvedené změny ale k jeho schválení ze strany JKS nikdy nedošlo.

Protože FCI nedostala žádnou odezvu ze strany JKS vydává dne 23.6.1988 sama nový standard pod číslem 153 f s tím, že jako podklad použila Anglický standard z roku 1985.

Pan Mijo Fury a členové KD Županja organizují další schůzí dne 17.6.1989 kde došlo k odsouhlasení přesunu plemene dalmatin ze skupiny společenských plemen zpět do plemen loveckých (VI FCI skupina)

Dne 24.2.1990 jako část KD Županja byl založen Klub milovníků dalmatinských psů a rok na to dne 10.06.1991 byl založen první nezávislý Klub přátel Dalmatinských psů "Dalamtinac" v Záhřebu. Jeho předsedou se stal pan Atila Dubac ze Záhřebu.

Patronat FCI
Dne 11.9.1991 dochází k rozdělení JKS kvůli začátku války na teritorii bývalé Jugoslávie. Proto FCI dne 19.12.1991 urychleně vydala nový standard kde uvádí jako zemí původů tehdejší Jugoslávii ale i oficiálně přebírá patronát nad standardem.

Rok na to 25.09.1992 FCI mění zemí původu na "Centrálně mediteránská oblast"

Jakmile se válečná situace uklidnila předseda Chorvatského kynologického svazu (HKS) pan dipl.ing.Marko Medar se skupinkou spolupracovníků panem dipl.ingTiborem Lovrenčićem, Mag.Brankem Galićem a dipl.ing.Borisem Spoljarićem začíná pracovat na "vrácení" původu plemene dalmatin Dalmácii - Chorvatsku.

Na základě nesčetných rozhovorů, materiálů a důkazu FCI dne 09.5.1994 FCI vydává nový standard, ve kterém Dalmatina oficiálně zařazuje do VI skupiny FCI - honiči, barváři a příbuzná plemena, sekce 3 příbuzná plemena. Oficiální název zůstává Dalamtinac a země původů je přiznána Dalmácii - Chorvatská republika. Patronát nad standardem plemene si FCI zatím ponechává.

FCI dne 14.4.1999 zveřejňuje nový standard - doplnění o krátkou historii plemene.

Na zasedání generálního výboru FCI v Mexiku dne 30.05.1999 se chorvatský kynologové dočkali skvělé zprávy - "vrácení kynologických pokladů" jak bylo uvedené v rozhovoru s předsedou HKS Markem Medarem v časopisu Moj pas 2/3 1999. Patronát nad standardem má konečně Chorvatská republika.

Zajímavosti: Nalezené zápisy z XX století

" Dalmatini byly lovečtí psy v Dalmacii ještě za první světové války. Dr.Janko Lokar byl na honu v okolí Dubrovníka s dalmatini v roce 1914 (Dr.Lokar 1948)

" Chorvatský kynolog Ivan Richter píše ve své knize "Lovečtí psy" že v roce 1915 lovil ve městě Bjelovar Moravce s dalmatini kteří byly výborní honiči zajíců. Majitelem těchto dalmatinů byl určitý kapitán Josip Schmit (I.Richter 1978)

" Miroslav Pera píše v časopise Můj pes 12/76 v článku "Je Dalmatin náš původní pes?", že jeho dědeček ve vesnici Prosec u obce Imotska, choval psa který zemřel v roce 1922. Jmenoval se Sarko, byl podobný dalmatinovy, ale měl hnědé tečky. Používal ho pro hlídání i pro lov. Stejný autor dále uvádí jak slyšel, že se chovali další dalmatini v obci Imotska a obci Sinjska.

" Další zajímavé informace o dalmatinech můžeme najít v knize " Braky Jugoslávie" z roku 1939 kde autor rozděluje plemeno na lovecký typ (pravděpodobně starší) a na sportovní typ (mladší). Také píše že "lovecký typ" na rozdíl od "sportovního" může mít kromě teček i větší plotny na těle.