English  |  Mapa stránek

CHOVATELSKÁ STANICE
Dalmatinů

Sunset Dalmatian

Dalmatin INFO

VROZENÁ HLUCHOTA U DALMATINŮ


Tak jak to je s ostatními zvířaty s bílým kožichem i Dalmatini mohou být postižený jednostrannou nebo oboustrannou hluchotou. Není to tak dlouho co se objevili přístroje na měření hluchoty u zvířat, které pak ukazovali, že asi 1 z 12ti Dalmatinů je úplně hluchý.
Proto je velice důležité aby jste se ubezpečili při koupí štěněte, aby slyšel alespoň na jedno ucho. Dovedete si přestavit ten zármutek, když zjistíte, že váš mazlíček je hluchý na obě uši a to až po tom co jste si vzali na sebe tu zodpovědnost za jeho budoucnost a přitom už jste na něj zvykli.
Hluchý pes vyžaduje velkou odpovědnost a vyžaduje více práce a pomoci než většina majitelů mu může poskytnout.
Dnes máme štěstí, že existuje spolehlivý test na určení hluchoty a jmenuje se BAER test. Test se provádí už u štěňat a to ve věku přibližně 6 týdnů. Elektrody připojené na počítač měří reakci mozku na zvukové podněty (nebo ticho) i když je štěně v bezvědomém stavu. Do té doby než štěně dosáhne tohoto věku, vrozená hluchota by se měla už objevit v případě, že stěně je postižené.
Zkušenosti ukázali, že jiné metody testování hluchoty, jako jsou tleskání dlaní a nebo jiný druh hluku, nemůžou být považování jako 100% zárukou zvláště u nezkušených chovatelů. Existuje mnoho případu kdy zájemci byly ujišťováni chovateli, že si pořizují slyšící štěně, a později se dozvěděli, že to tak úplně není pravda.
Proto doporučujeme aby jste od chovatele žádali informací, zda štěně bylo podrobené BAER testu a v případě, že ano tak vyžádat tištěný certifikát s výsledkem, který Vám stejné předá při odběru štěněte protože je jeho součásti.
Pokud žádný důkaz o provedení testu není, tak si alespoň vyžádejte, písemné potvrzení od chovatelé, že si vezme štěně zpět v případě oboustranné hluchoty.
V případě, že uvažujete o vrhu se svou fenou, tak je test na hluchotu potřeba udělat pro uchovnění, a totéž platí i pro krycího psa (pokud jste si nepořídili již změřené štěně). Výzkum již ukázal, že rodiče s jednostrannou hluchotou mají větší počet hluchých štěňat než ty co jsou oboustranně slyšící a Dalmatin Klub ČR již táto opatření od roku 2007 sprovedl. .
Protože BAER test vyžaduje speciální přístroje existuje jen pár veterinárních pracovišť který tento druh testu provádí. Níže můžete získat kontakty.

!!! NOVĚ !!!
ABC Clinic - Veterinární Klinika Brno >> bez narkózy a speciálně výhodné ceny pro členy Dalmatin Klubu ČR

Veterinární nemocnice a ambulance AA Vet >>

Veterinární klinika Jaggy Praha >>


Sluch a hluchota u Dalmatinů

Dalmatin patří mezi plemena, která nejsou skoro vůbec zatížena genetickými nemocemi. Jedna, která se však vyskytuje je dědičná hluchota. Výhodou ale je, že se dá rozpoznat už u štěňat od 5 týdne života a to BAER testem. Ve skutečnosti jakmile se objevila možnost štěňata testovat, chovatelé si začali více všímat skutečnosti, že štěňata mohou být oboustranně hluchá a také jen jednostranně slyšící. Proto dnes většina chovatelů svá štěňata ještě před odevzdání novému majiteli testuje, i když existují v České republice pouze tři veterinární pracoviště, které tento druh testu (BAER) provádí. Měření štěňat podporuje i Dalmatin klub, který dal za podmínku chovnosti obou jedinců vyšetření s pozitivním výsledkem na obě uši a také podporuje chovatele, aby svá štěňata nechala testovat.

Jak sluch funguje?
Zvukové vlny vstupují do ušního kanálu a působí na ušní bubínek, který pak vytváří vibrace na kůstky ve středním uchu a způsobuje pak vlny v tekutině v hlemýždi. Tyto vlny pak působí na chloupky v buňkách v hlemýždi, které posílají nervový impulsy přes zvukovou dráhu k mozku.

Co je hluchota?
Hluchota je přerušení přenášení zvuku do mozku. Existuje několik druhů hluchoty. Přechodná hluchota brání v přenosu zvukových vln do vnitřního ucha, například zapadnutí cizího tělesa do ušního kanálu, natržení ušního bubínku nebo infekce středního ušního kanálu. Percepční hluchota vzniká při poškození nebo poruše v jakékoliv části nervové tkáně od hlemýždě ve vnitřním uchu přes zvukovou dráhu k mozku. Psi s vrozenou hluchotou se narodí hluší, zatímco získaná hluchota se objevuje v pozdním věku a je spjata třeba se stářím. Dědičná hluchota je přenášena na potomstvo jedním nebo oběmi rodiči, získaná hluchota je ovlivněná vnějšími faktory jako jsou zranění nebo nemoce.

Co způsobuje vrozenou hluchotu?
Vrozená hluchota je často spojována s genem který dává zbarvení merle, například u Border Colllii nebo Bobtailu. U jedinců, kteří mají tento gen se může objevit absence pigmentace oka nebo očí která způsobuje modrookost. U plemen, která nemají merle gen se modrookost může objevit také. O modrookosti se zmiňujeme protože existuje určitá spojitost s modrým okem/očima a hluchotou u Dalmatinů. Tato spojitost byla zjištěná i u jiných plemen. Dominantní bílá barva srsti některých plemen je také znakem predispozice na dědičnou hluchotu.

Dědičná hluchota u Dalmatinů je způsobena selháním přísunu krve do hlemýždě v prvních pár týdnech života, což přivádí k degeneraci buněčných chloupků. Ztráta buněčných chloupků je trvalá a nevratná, což má za následek trvalou hluchotu. Postižená štěňata můžeme zpozorovat nejdříve ve čtyřech týdnech života. Hluchota může být oboustranná (obě uši) nebo jednostranná (jen jedno ucho). U ostatních plemen je hluchota obvykle zapříčiněna právě touto degenerací buněčných chloupků.

Která plemena jsou zatížená vrozenou hluchotou?
Je zaznamenáno více jak 60 plemen a toto číslo pořád narůstá. Plemena jako jsou Dalmatin, Bull Teriér, Anglicky Sester a Australský Honácký pes mají převahu nad ostatními plemeny. U Border Collie, Tibetského Terriera a Soft Coated Weathen Teriéra je také zaznamenáno toto postižení. Vrozená hluchota je ve většině případů zděděná, i když ještě není známo jakým způsobem. Každopádně se doporučuje, aby se postižená zvířata nepoužívala dále v chovu, což už prospělo k snížení rozsahu postiženého potomstva.

Jakým způsobem můžete testovat sluch u psů?
Oboustranná hluchota může být někdy zpozorována zkušeným chovatelem, protože hluchá zvířata ukazují velice typické znaky a chování. Podezření, že zvíře je hluché může potvrdit pozorování jeho reakce na hlasité bouchání o pánev nebo cinkání klíčů, s tím že tato metoda pro nezkušeného může dovést k vadnému tlumočení. Některá štěňata, která slyší nemusí vůbec reagovat a některá se na zvuky můžou velice rychle přizpůsobit a dále se jich nevšímat. Oboustranně hluchá štěňata na druhou stranu můžou reagovat na jiné podněty jako jsou vibrace, proud vzduchu, pach těla, kterých se nemusí všímat osoba, která test provádí. Jednostranně slyšící zvíře v podstatě není možno rozpoznat protože perfektně slyší na druhé ucho a tím pádem reaguje normálně. Toto je možné pouze BAER testem.

Co to je BAER test?
BAER test můžeme charakterizovat jako elektrická odezva mozku při působení zvukového podnětu. Když zvuk vstoupí do ucha, zvukovou dráhou se vytváří malé elektrické impulzy. Tyto signály můžou být zachyceny záchytnými elektrodami, které jsou umístěny na hlavě zvířete a také propojeny s počítačem, kde jsou tyto vlny zaznamenávané. Přes sluchátka se zasílá několik zvukových kliknutí, která se pak na obrazovce ukazují a zároveň se zaznamenávají sluchové křivky. Tento druh testu je velice rychlý, neagresivní a přesně odhaduje stav sluchu u daného jedince.

Jak můžeme chápat výsledek?
Hluchota v důsledku poruchy hlemýždě eliminuje všechny křivky zobrazené v BAER testu, takže je možné říct okamžitě, zda zvíře slyší nebo ne, a to na základě zaznamenané stopy. Jestli se zobrazí charakteristická stopa pro obě uši můžeme zvíře označit, že má normální BAER výsledek. V případě že bude zaznamenávaná stopa jen z jednoho ucha je zvíře označené jako jednostranně slyšící. Mnoho jednostranně slyšících psů žije normálním životem aniž bychom se všimli že mají sluchový defekt, a to proto, že jejich chování je absolutně normální.

Jestli křivky nejsou zaznamenány ani z jednoho ucha znamená to bohužel, že zvíře je oboustranně hluché. Hluchota je vždy úplná. V případě, že se zdá, že zvíře alespoň nějak reaguje tak je to určeno jeho senzibilitou na vibrace nebo pach.

Léčba oboustranné hluchoty není možná a ačkoliv oboustranně hluchá zvířata jsou pro sebe i své okolí velkým problémem, jednostranně slyšící můžou být výbornými a vítanými společníky.


Dědičnost hluchoty u Dalmatinů

Uběhlo několik desítek let od doby, kdy se poprvé dalo přístrojově potvrdit, zda je jedinec postižený hluchotou, či ne (i jednostrannou) a tím pádem více jak 25 let probíhají různé výzkumy a studie, aby se zjistilo, jakým způsobem se tento defekt u dalmatinů dědí.

Bohužel způsob dědičnosti hluchoty u dalmatinů zatím nebyl objeven, ale vzhledem k tomu, že mnohačetné studie proběhly, tak vznikly určité hypotézy, na základě kterých můžeme tušit a tím pádem se i částečně vyvarovat chyb při výběrů jedinců k budoucímu chovu.

První taková potvrzená teorie je, že spojitost mezí pigmentaci a hluchotou existuje, což už nějaký čas víme. Histologické studie, potvrdily, že se struktura ve vnitřním uchu vyvíjí normálně do a po narození (cca 1-4 týdnu života), kde pak následně dochází k degeneraci chlupových váčků. Sama studie poukazuje také na to, že u postižených jedinců u chlupových váčků úplně chybí melanocyty (pigmentové buňky), což přivedlo k tvrzení, že hluchota je úzce spojená s pigmentaci dalmatinů. Melanocyty mají úlohu v udržování ionového složení v hlemýždi, a jejich absence má za důsledek jejich degeneraci.

Je velká pravděpodobnost, že za absenci melanocytu stojí recesivní alella genu S (allela sw, která je zodpovědná za rozsáhlé bílé zbarvení, které je typické pro plemeno). Na ní jsou navázané další geny (a zatím nejsou známy), které pravděpodobně ovlivňují, jak silně se recesivní gen sw projeví u určitého jedince (zda vyvolá ztrátu melanocytů či ne). Pokud se gen sw projeví jen slabě, tak u jedinců dochází k vytváření ploten na těle (bílá není tolik zastoupená) a pokud je gen sw zastoupen silněji, tak dochází ke ztrátě melanocytu a tím pak dochází k hluchotě a/nebo k modrookosti.

Z toho vyplývá, že hluchota u dalmatinů dědičná je a pigmentace hraje důležitou roli. Přesný mechanizmus dědičnosti znám zatím není. Studie ukazují na existenci jednoho hlavního genového lokusu, ale vyvrací Mendlův model jednoduché recesivní dědičnosti (spojení dvou hluchých jedinců pořád mělo oboustranně i jednostranně slyšící potomstvo) a tím pádem je velice těžké vystopovat v rodokmenech jedince, kteří by mohli nosit defektní gen. Každopádně víme, že sluch rodičů má vliv na výsledky vyšetření jejich potomků, a proto dokud se nenajde gen, který je za ní zodpovědný, tak se doporučuje nespojovat postižené jedince (i jednostranně).

reference:
Dr.George M. Strain: "Deafness prevalence and pigmentation and gender associations in dog breeds at risk", 15 Květen 2003
E. J. Cargill, T. R. Famula, G. M. Strain a K. E. Murphy: "Heritability and Segregation Analysis of Deafness in U.S. Dalmatians", 20 Listopad 2003
Dr. George M. Strain: "Genetics of Deafness in Dogs", 8.Září 2005


Nejnovejši vyzkumné statistiky

V Americe se výzkumu hluchoty u dalmatinů věnují již 25let a to v několika výzkumných centrech. Doktor George M.Strain testoval 5333 dalmatinů a jeho studie dokazuje, že 70,1% testovaných jedinců je oboustranně slyšících, 21,9% jednostranně slyšících a 8% oboustranně hluchých.
Susanne A.Hughes testovala 1046 jedinců z toho 78,3% oboustranně slyšících, 17,9% jednostranně slyšících a 3,8% oboustranně hluchých.

V průběhu výzkumu byli zároveň zaznamenávaní rodiče testovaných jedinců zda byli oboustranně slyšící (B) nebo jednostranně slyšící (U). Výsledek je znázorněn v tabulce:

Vliv sluchu rodíčů na jejich potomky
Výzkum prováděl: rodiče potomci B potomci U oboustraně hluší potomci celkový počet měřených
Vima Yuzbasiyan - Gurkan, Ph.D. B x B
B x U
81%
71%
16%
16%
3%
13%
382
109
Susanne Hughes, D.V.M. B x B
B x U
82,3%
64,6%
14,5%
29,5%
3,2%
5,9%
809
237
George Strain, Ph.D. B x B
B x U
72,0%
59,7
21,6%
29,9%
6,4%
10,4%
2624
804

Z tohoto výzkumu vyplývá, že větší procento postižených zvířat je v případě, kdy je jeden z rodičů jednostranně slyšící. Proto je chovatelům doporučeno chovat na jedincích, kteří jsou oboustranně slyšící, aby se počet postižených zvířat snížil na minimum.

Vědci přišli také na to, že určitý fenotyp, jako je třeba barva oči nebo tečkování, může také ovlivnit kvalitu sluchu.

Tabulka níže znázorňuje testované jedince, kteří pochází od rodičů s hnědýma očima (BR) nebo modrýma očima (BL) (pozn.v Americe jsou jedinci s modrýma očima používaní v chovu)

Vliv fenotypu rodičů s modrýma očima na jejich potomky
Výzkum prováděl: rodiče potomci B potomci U oboustraně hluší potomci celkový počet měřených
Thomas R.Famula, Ph.D. BRxBR
BRxBL
BLxBL
78%
51%
42%
16%
34%
38%
6%
15%
20%
2501
249
60
Susanne Hughes, D.V.M. BRxBR
BL --
78,0%
59,6%
17,3%
30,1%
4,6%
10,6%
1143
166
George Strain, Ph.D. BRxBR
BRxBL
BLxBL
72,7
49,1%
49,3%
20,9%
32,4%
32,2%
6,5%
18,4%
18,5%
4650
407
146

Jak je možné vidět z tabulky, tak jedinci s modrýma očima mají větší predispozicí mít postižené potomstvo. Proto je už i v Americe doporučováno chovatelům, aby zvažovali nad chovným párem a používali jen jedince s hnědýma očima a oboustranně slyšící.

Další studie, která proběhla ve Velké Británii, byla také zaměřená na vlivu exteriéru na hluchotu dalmatinů. Kromě toho, zda má jedinec modré nebo hnědé oči, bylo bráno v potaz i jak je tečkovaný a zda má plotnu.

Spojitost mezi modrýma očima a hluchotou již byla prokázána. Jak je to tedy s tečkováním?

V AHT centru (Animal Health Trust (UK)) bylo testováno 237 dalmatinů s jedním, oběma nebo částečně modrým zbarvením oka a výsledek byl jen 44,7% oboustranně slyšících, 35% jednostranně a 20,3% oboustranně hluchých. Znamená to, že 55,3% bylo postižených. Bylo zaznamenané nepatrně vyšší postižení u dalmatinů s oběma modrýma očima.

Tečkovaní u testovaných dalmatinů bylo rozděleno do třech kategorii. U "více" a "středně" tečkováných byl výsledek 88,1% a 85% oboustranně slyšících. U "řídce" tečkovaných byl výsledek horší - jen 64,5% oboustranně slyšících.

Pokud měl "řídce" tečkovaný jedinec ještě modré oko (nebo oči), výsledek byl 12,5% oboustranně slyšících, 56% jednostranně slyšících a 31,3% oboustranně hluchých.

Štěňata s plotnou byla méně postižena. Bylo testováno 516 plotnových štěňat a 93,2% bylo oboustranně slyšících, 5,8% jednostranně slyšících a hluchých jen 1%.

Tabulka níže znázorňuje výsledek výzkumu ve Velké Británii.

rok celkem testováno oboustraně slyšící (%) jednostraně slyšící (%) oboustraně hluchý (%) celkem postižených (%)
2005 391 333 (85,2%) 45 (11,5%) 13 (3,3%) 58 (14,8%)
2004 451 398 (88,3%) 43 (9,5%) 10 (2,2%) 53 (11,7%)
2003 524 435 (83,0%) 71 (13,5%) 18 (3,4 %) 89 (17,0%)
2002 405 334 (82,5%) 52 (12,8%) 19 (4,7%) 71 (17,5%)
2001 425 337 (79,3%) 65 (15,3%) 23 (5,4%) 88 (20,7%)
2000 429 363 (84,6%) 57 (13,3%) 9 (2,1%) 66 (15,4%)
1999 469 376 (80,0%) 69 (14,7%) 24 (5,1%) 93 (19,8%)
1998 434 335 (77,2%) 72 (16,6%) 27 (6,2%) 99 (22,8%)
1997 469 347 (74,0%) 76 (16,2%) 46 (9,8%) 122 (26%)
1996 385 286 (74,3%) 64 (16,6%) 35 (9,1%) 99 (25,7%)
1995 270 205 (75,9%) 43 (15,9%) 22 (8,1%) 65 (24,0%)
1994 289 227 (78,5%) 35 (12,1%) 27 (9,3%) 62 (21,5%)
1993 276 213 (77,2%) 44 (15,9%) 19 (6,9 %) 63 (22,8%)
1992 226 190 (84,1%) 30 (13,3%) 6 (2,7%) 36 (15,9%)

Některé argumenty ohledně BAER-testů.
Mají být jednostranně slyšící jedinci využití v chovu?
Helle Hoie - chov.st. Spotnik

Bohužel v Norsku nemáme možnost testovat štěňata, protože někteří chovatelé dalmatinů nechtějí, abychom tento druh testu měly v naší zemi. Myslím si, že test je docela užitečný, když jej používáte správně. Ne abychom mohli odsuzovat, ale abychom věděli, co děláme.

Psy, které chci použít v chovu podrobují testu, ale nevyřadím psa který je opravdu dobrý jen proto, že je jednostranně slyšící. V případě, že je pes jednostranně slyšící tak si dávám velký pozor, abych tento problém nenásobila, protože šance k narození hluchého štěněte se mírně zvyšuje v případě použití na jednostranně slyšícího jedince oboustranně slyšícího, ale je o mnohém horší výsledky jsou když jsou oba rodiče jednostranně slyšící. Vlastně to nejhorší co můžete udělat aby jste zvýšili výskyt hluchoty, je chovat na modrookých dalmatinech, protože to vypadá, že geny jsou velice úzce propojeny.

Nemyslím si, že je potřeba testovat celý vrh, protože je to velice nákladné. Přibližně 100EUR na štěně (nebo dospělého). Ale když prodáváme štěňata do zahraničí, kde se test vyžaduje tak slyším od lidí, jak poukazují na nezodpovědný chov v případě, že štěňata netestují.

Jestli se jedná o sluch nebo jakýkoliv jiný problém tak bychom nikdy neměli trestat chovatele, který svá zvířata testuje a když zjistí že pes/fena mají určitou nemoc tak se snaži svůj chov zlepšit. Ne, že všechny zvířata s problémem vyřadí z chovu, ale že bude chovat velice opatrně a další generaci kterou chce použit v chovu bude také testovat a na základě toho pokračovat v dalé. Anebo v případě sluchu, jestli nevíte zda je Váš pes jednostranně nebo oboustranně slyšící tak ho berte vždy jako jednostranně slyšícího a vždy použijte oboustranně slyšícího partnera.

Nedávno jsem slyšela, že v Anglii Dalmatin klub přidl článek v chovatelskému řádu, že není povolené chovat na fenách které jsou jednostranně slyšící. I když toto může pomoct k snížení hluchoty (ale nemusí znamenat), myslím si, že je to velice nerozumné, protože lidé kteří budou mít jednostranně slyšící ale kvalitní feny, zruší svá členství klubu a budou i nadále chovat. To co mohli udělat je třeba to jak to zařídili v Dánsku, a to aby lidé použili vždy oboustranně slyšícího psa na jednostranně slyšící fenu (anebo obráceně).

Na ECDC (teď už WAFDAL) schůzích jsme se nažili dozvědět jestli pravidla která jsou stanovena v některých nemeckých klubech a v Holandsku (a částečně v Anglii která není členem ECDC), kde se má chovat pouze na oboustranně slyšících jedincích, zda se zvýšil celkový počet oboustranně slyšících. Nějaké pozitivní výsledky to mělo. Našli se tři důvody k tomu; 1) Zavedení pravidla napomohlo k nepatrném zlepšení vysledků. 2. Napomohlo se vyhnout spojovat mezí sebou jednostranně slyšící jedince, které by mělo za následek zvýšení hluchoty, 3.V některých zemích chovatele hluchá štěňata netestovali.

Z prvních dvou bodů je pak jasné proč se výsledky testu v Holandsku zlepšily na chvíli, ale pozdějí nenásledovalo žádné další zlepšení. Dostali se nejvíce, co mohli, a přitom mnoho generací nazpátek má pozitivní výsledky testů. Gen na hluchotu se objevuje pořád, ale neobjevuje se tak příliš často. Třetí bod se netíká Holandska, protože několik dní po narození štěňat probíhá kontrola vrhu, ještě předtím než vůbec něco ohledně sluchu můžeme vědět. V případě, že chovatel nepřinese stejný počet štěňat na test sluchu musí vysvětlit proč.

V Norsku se nevyskytuje hluchota více než v jiných zemích, dokonce i méně, někde kolem 2% všech štěňat, i když svá štěňata často netestujeme. Také je pravda, že většina chovatelů je schopna rozpoznat hluché štěně. A jak jsem již zmiňovala mnozí netestují ani své psy na kterých chovají. Ale také jsme u nás velkorysejší, co se týče tečkování v porovnání s ostatními zeměmi, a přímo vyžadujeme od rozhodčích, aby nepenalizovali příliš psy s tmavými slechy. Myslíme si, že pigment je také velice důležitý pro dobrý sluch. Kolik chovatelů nezjistilo, že ty krásně tečkovaní, s mramorovanými uši, vůbec neslyší?

Můj závěr je: Zjistěte, co máte a nikdy v chovu nepoužívejte jednostranně slyšící jedince na jednostranně slyšící. Je to dostačující, a hlavně udrží genetickou základnu dostatečně velkou. Ztráta genetické variability bude mnohem větší problém nakonec, jestli z chovu odstraníme příliš mnoho psů, z jakýchkoliv důvodů. A znova: buďte otevření, tak abychom se mohli učit jeden od druhého.

Helle Hoie