English  |  Mapa stránek

CHOVATELSKÁ STANICE
Dalmatinů

Sunset Dalmatian

Dalmatin INFO

VROZENÁ HLUCHOTA U DALMATINŮ


Sluch a hluchota u Dalmatinů

Dalmatin patří mezi plemena, která nejsou skoro vůbec zatížena genetickými nemocemi. Jedna, která se však vyskytuje je dědičná hluchota. Výhodou ale je, že se dá rozpoznat už u štěňat od 5 týdne života a to BAER testem. Ve skutečnosti jakmile se objevila možnost štěňata testovat, chovatelé si začali více všímat skutečnosti, že štěňata mohou být oboustranně hluchá a také jen jednostranně slyšící. Proto dnes většina chovatelů svá štěňata ještě před odevzdání novému majiteli testuje, i když existují v České republice pouze dvě veterinární pracoviště, které tento druh testu (BAER) provádí. Měření štěňat podporuje i Dalmatin klub, který doporučuje všem chovatelům, kteří čekají na svůj vrh, aby svá štěňata nechala testovat.

Jak sluch funguje?
Zvukové vlny vstupují do ušního kanálu a působí na ušní bubínek, který pak vytváří vibrace na kůstky ve středním uchu a způsobuje pak vlny v tekutině v hlemýždi. Tyto vlny pak působí na chloupky v buňkách v hlemýždi, které posílají nervový impulsy přes zvukovou dráhu k mozku.

Co je hluchota?
Hluchota je přerušení přenášení zvuku do mozku. Existuje několik druhů hluchoty. Přechodná hluchota brání v přenosu zvukových vln do vnitřního ucha, například zapadnutí cizího tělesa do ušního kanálu, natržení ušního bubínku nebo infekce středního ušního kanálu. Percepční hluchota vzniká při poškození nebo poruše v jakékoliv části nervové tkáně od hlemýždě ve vnitřním uchu přes zvukovou dráhu k mozku. Psi s vrozenou hluchotou se narodí hluší, zatímco získaná hluchota se objevuje v pozdním věku a je spjata třeba se stářím. Dědičná hluchota je přenášena na potomstvo jedním nebo oběmi rodiči, získaná hluchota je ovlivněná vnějšími faktory jako jsou zranění nebo nemoce.

Co způsobuje vrozenou hluchotu?
Vrozená hluchota je často spojována s genem který dává zbarvení merle, například u Border Colllii nebo Bobtailu. U jedinců, kteří mají tento gen se může objevit absence pigmentace oka nebo očí která způsobuje modrookost. U plemen, která nemají merle gen se modrookost může objevit také. O modrookosti se zmiňujeme protože existuje určitá spojitost s modrým okem/očima a hluchotou u Dalmatinů. Tato spojitost byla zjištěná i u jiných plemen. Dominantní bílá barva srsti některých plemen je také znakem predispozice na dědičnou hluchotu.

Dědičná hluchota u Dalmatinů je způsobena selháním přísunu krve do hlemýždě v prvních pár týdnech života, což přivádí k degeneraci buněčných chloupků. Ztráta buněčných chloupků je trvalá a nevratná, což má za následek trvalou hluchotu. Postižená štěňata můžeme zpozorovat nejdříve ve čtyřech týdnech života. Hluchota může být oboustranná (obě uši) nebo jednostranná (jen jedno ucho). U ostatních plemen je hluchota obvykle zapříčiněna právě touto degenerací buněčných chloupků.

Která plemena jsou zatížená vrozenou hluchotou?
Je zaznamenáno více jak 60 plemen a toto číslo pořád narůstá. Plemena jako jsou Dalmatin, Bull Teriér, Anglicky Sester a Australský Honácký pes mají převahu nad ostatními plemeny. U Border Collie, Tibetského Terriera a Soft Coated Weathen Teriéra je také zaznamenáno toto postižení. Vrozená hluchota je ve většině případů zděděná, i když ještě není známo jakým způsobem. Každopádně se doporučuje, aby se postižená zvířata nepoužívala dále v chovu, což už prospělo k snížení rozsahu postiženého potomstva.

Jakým způsobem můžete testovat sluch u psů?
Oboustranná hluchota může být někdy zpozorována zkušeným chovatelem, protože hluchá zvířata ukazují velice typické znaky a chování. Podezření, že zvíře je hluché může potvrdit pozorování jeho reakce na hlasité bouchání o pánev nebo cinkání klíčů, s tím že tato metoda pro nezkušeného může dovést k vadnému tlumočení. Některá štěňata, která slyší nemusí vůbec reagovat a některá se na zvuky můžou velice rychle přizpůsobit a dále se jich nevšímat. Oboustranně hluchá štěňata na druhou stranu můžou reagovat na jiné podněty jako jsou vibrace, proud vzduchu, pach těla, kterých se nemusí všímat osoba, která test provádí. Jednostranně slyšící zvíře v podstatě není možno rozpoznat protože perfektně slyší na druhé ucho a tím pádem reaguje normálně. Toto je možné pouze BAER testem.

Co to je BAER test?
BAER test můžeme charakterizovat jako elektrická odezva mozku při působení zvukového podnětu. Když zvuk vstoupí do ucha, zvukovou dráhou se vytváří malé elektrické impulzy. Tyto signály můžou být zachyceny záchytnými elektrodami, které jsou umístěny na hlavě zvířete a také propojeny s počítačem, kde jsou tyto vlny zaznamenávané. Přes sluchátka se zasílá několik zvukových kliknutí, která se pak na obrazovce ukazují a zároveň se zaznamenávají sluchové křivky. Tento druh testu je velice rychlý, neagresivní a přesně odhaduje stav sluchu u daného jedince.

Jak můžeme chápat výsledek?
Hluchota v důsledku poruchy hlemýždě eliminuje všechny křivky zobrazené v BAER testu, takže je možné říct okamžitě, zda zvíře slyší nebo ne, a to na základě zaznamenané stopy. Jestli se zobrazí charakteristická stopa pro obě uši můžeme zvíře označit, že má normální BAER výsledek. V případě že bude zaznamenávaná stopa jen z jednoho ucha je zvíře označené jako jednostranně slyšící. Mnoho jednostranně slyšících psů žije normálním životem aniž bychom se všimli že mají sluchový defekt, a to proto, že jejich chování je absolutně normální.

Jestli křivky nejsou zaznamenány ani z jednoho ucha znamená to bohužel, že zvíře je oboustranně hluché. Hluchota je vždy úplná. V případě, že se zdá, že zvíře alespoň nějak reaguje tak je to určeno jeho senzibilitou na vibrace nebo pach.

Léčba oboustranné hluchoty není možná a ačkoliv oboustranně hluchá zvířata jsou pro sebe i své okolí velkým problémem, jednostranně slyšící můžou být výbornými a vítanými společníky.


Nejnovejši vyzkumné statistiky

V Americe se výzkumu hluchoty u dalmatinů věnují již 25let a to v několika výzkumných centrech. Doktor George M.Strain testoval 5333 dalmatinů a jeho studie dokazuje, že 70,1% testovaných jedinců je oboustranně slyšících, 21,9% jednostranně slyšících a 8% oboustranně hluchých.
Susanne A.Hughes testovala 1046 jedinců z toho 78,3% oboustranně slyšících, 17,9% jednostranně slyšících a 3,8% oboustranně hluchých.

V průběhu výzkumu byli zároveň zaznamenávaní rodiče testovaných jedinců zda byli oboustranně slyšící (B) nebo jednostranně slyšící (U). Výsledek je znázorněn v tabulce:

Vliv sluchu rodíčů na jejich potomky
Výzkum prováděl: rodiče potomci B potomci U oboustraně hluší potomci celkový počet měřených
Vima Yuzbasiyan - Gurkan, Ph.D. B x B
B x U
81%
71%
16%
16%
3%
13%
382
109
Susanne Hughes, D.V.M. B x B
B x U
82,3%
64,6%
14,5%
29,5%
3,2%
5,9%
809
237
George Strain, Ph.D. B x B
B x U
72,0%
59,7
21,6%
29,9%
6,4%
10,4%
2624
804

Z tohoto výzkumu vyplývá, že větší procento postižených zvířat je v případě, kdy je jeden z rodičů jednostranně slyšící. Proto je chovatelům doporučeno chovat na jedincích, kteří jsou oboustranně slyšící, aby se počet postižených zvířat snížil na minimum.

Vědci přišli také na to, že určitý fenotyp, jako je třeba barva oči nebo tečkování, může také ovlivnit kvalitu sluchu.

Tabulka níže znázorňuje testované jedince, kteří pochází od rodičů s hnědýma očima (BR) nebo modrýma očima (BL) (pozn.v Americe jsou jedinci s modrýma očima používaní v chovu)

Vliv fenotypu rodičů s modrýma očima na jejich potomky
Výzkum prováděl: rodiče potomci B potomci U oboustraně hluší potomci celkový počet měřených
Thomas R.Famula, Ph.D. BRxBR
BRxBL
BLxBL
78%
51%
42%
16%
34%
382%
6%
15%
205%
2501
249
60
Susanne Hughes, D.V.M. BRxBR
BL --
78,0%
59,6%
17,3%
30,1%
4,6%
10,6%
1143
166
George Strain, Ph.D. BRxBR
BRxBL
BLxBL
72,7
49,1%
49,3%
20,9%
32,4%
32,2%
6,5%
18,4%
18,5%
4650
407
146

Jak je možné vidět z tabulky, tak jedinci s modrýma očima mají větší predispozicí mít postižené potomstvo. Proto je už i v Americe doporučováno chovatelům, aby zvažovali nad chovným párem a používali jen jedince s hnědýma očima a oboustranně slyšící.

Další studie, která proběhla ve Velké Británii, byla také zaměřená na vlivu exteriéru na hluchotu dalmatinů. Kromě toho, zda má jedinec modré nebo hnědé oči, bylo bráno v potaz i jak je tečkovaný a zda má plotnu.

Spojitost mezi modrýma očima a hluchotou již byla prokázána. Jak je to tedy s tečkováním?

V AHT centru (Animal Health Trust (UK)) bylo testováno 237 dalmatinů s jedním, oběma nebo částečně modrým zbarvením oka a výsledek byl jen 44,7% oboustranně slyšících, 35% jednostranně a 20,3% oboustranně hluchých. Znamená to, že 55,3% bylo postižených. Bylo zaznamenané nepatrně vyšší postižení u dalmatinů s oběma modrýma očima.

Tečkovaní u testovaných dalmatinů bylo rozděleno do třech kategorii. U "více" a "středně" tečkováných byl výsledek 88,1% a 85% oboustranně slyšících. U "řídce" tečkovaných byl výsledek horší - jen 64,5% oboustranně slyšících.

Pokud měl "řídce" tečkovaný jedinec ještě modré oko (nebo oči), výsledek byl 12,5% oboustranně slyšících, 56% jednostranně slyšících a 31,3% oboustranně hluchých.

Štěňata s plotnou byla méně postižena. Bylo testováno 516 plotnových štěňat a 93,2% bylo oboustranně slyšících, 5,8% jednostranně slyšících a hluchých jen 1%.

Tabulka níže znázorňuje výsledek výzkumu ve Velké Británii.

rok celkem testováno oboustraně slyšící (%) jednostraně slyšící (%) oboustraně hluchý (%) celkem postižených (%)
2005 391 333 (85,2%) 45 (11,5%) 13 (3,3%) 58 (14,8%)
2004 451 398 (88,3%) 43 (9,5%) 10 (2,2%) 53 (11,7%)
2003 524 435 (83,0%) 71 (13,5%) 18 (3,4 %) 89 (17,0%)
2002 405 334 (82,5%) 52 (12,8%) 19 (4,7%) 71 (17,5%)
2001 425 337 (79,3%) 65 (15,3%) 23 (5,4%) 88 (20,7%)
2000 429 363 (84,6%) 57 (13,3%) 9 (2,1%) 66 (15,4%)
1999 469 376 (80,0%) 69 (14,7%) 24 (5,1%) 93 (19,8%)
1998 434 335 (77,2%) 72 (16,6%) 27 (6,2%) 99 (22,8%)
1997 469 347 (74,0%) 76 (16,2%) 46 (9,8%) 122 (26%)
1996 385 286 (74,3%) 64 (16,6%) 35 (9,1%) 99 (25,7%)
1995 270 205 (75,9%) 43 (15,9%) 22 (8,1%) 65 (24,0%)
1994 289 227 (78,5%) 35 (12,1%) 27 (9,3%) 62 (21,5%)
1993 276 213 (77,2%) 44 (15,9%) 19 (6,9 %) 63 (22,8%)
1992 226 190 (84,1%) 30 (13,3%) 6 (2,7%) 36 (15,9%)