English  |  Mapa stránek

CHOVATELSKÁ STANICE
Dalmatinů

Sunset Dalmatian

Dalmatin INFO

Máme doma štěňátko

PŘICHÁHZÍ JEHO VELIČENSTVO ŠTĚNĚ
Přinést si domů štěňátko je vždy velká událost. Novopečený majitel psího miminka na začátku oplývá nadšením, jaké úžasné zlatíčko a andílka si to vybral. Pak se "andílek a zlatíčko" trochu rozkouká a začne ten správný kolotoč. Dvacetkrát denně běžíte ze schodů a do schodů, aby se štěně nakonec stejně počuralo v bytě. Zachráníte z jeho zubů svou levou botu, aby vzápětí sežralo pravou. Pejska učíte celý víkend "Sedni!", aby si v pondělí na tento povel lehl... Nepropadejte beznadějí! Když to vezmete za správný konec, dá se obdobím psího dospívání proplout celkem bez nehody a z Vašeho štěňátka vyroste dospělák, se kterým je radost žít!

Bezpečný domov
Když člověk zařizuje svůj příbytek, jen zřídka předem počítá s přítomností psího dorostence. Má-li být Vaše domácnost pro štěňátko skutečně bezpečným domovem, třeba jí novému obyvateli trochu přizpůsobit.
Štěňata jsou velice zvědavá - očichávají a ochutnávají vše, co se nachází v jejich dosahu. Raději dejte pryč všechny věci, které mohou být pro malého průzkumníka nebezpečné! Odložte sklo, keramiku a drobné předměty z těch polic, na které pejsek dosáhne. Přesvědčte se, že přímo pod často otevíraným oknem nestojí křeslo či židle. V každé domácnosti se nacházejí čistící prostředky a léky. Uložte je do uzavíratelné skříňky, kam se štěně za žádných okolností nedostane.

Má-li pejsek přístup na dvůr, ujistěte se, že se nemůže dostat přes plot ven nebo cizí zvíře dovnitř. Pokud máte bazén nebo okrasný rybníček, ve kterém by mohlo žtěně utonout, ohraďte vodní plochu pletivem.
Některé pokojové a zahradní okrasné rostliny jsou pro psa jedovaté. Napižte si na kousek papíru seznam, co roste na Važi skalce nebo v bytě v květináči. Poraďte se s veterinárním lékařem, které rostliny je lépe odstranit. Jeden z renomovaných odborníků na psy nabízí následující radu: Klekněte si na všechny čtyři a projděte si po kolenou všechna místa, kde se bude štěně pohybovat! Ve svém zorném poli ponechte pouze takové věci, se kterým pejsek může bez rizika přijít do kontaktu. ÚKLID JE PŘECE PŘÍJEMNĚJŠÍ NEŽ NÁVŠTĚVA VETERINÁŘE!

Odstraňte z dosahu pejska:
  • elektrické kabely
  • křehké věci ze skla či porcelánu
  • těžké předměty, které lze převrhnout
  • pokojové nebo zahradní rostliny, které jsou pro psa jedovaté (např.diefenbachie, oleandr, primule)
  • čisticí prostředky a chemikálie
  • věcí, které štěně může zničit

Kampak ho ubytujeme?
Umístění psa není pouze otázkou poměru jeho tělesné velkostí k rozloze obytné plochy. Spíše než na počet metrů čtverečných myslete na to, že pes je společenský tvor - ke spokojenosti potřebuje kontakt se "svým" člověkem a spoustu vnějších podnětů (vycházky, sportovní aktivity apod.)
MALÉ ŠTĚŇATKO PATŘÍ DO BYTU! Pejsek mezi 8.-12.týdnem života prochází tzv.obdobím socializace, kdy si vytváří vztahy ke svému okolí. Štěňátko si může vybudovat správnou vazbu na Vás a členy Vaší rodiny pouze tehdy, když s ním budete co nejvíce v kontaktu. Pak je tady zdravotní hledisko. Organismus psího mimina ještě není dostatečně odolný vůči nemocím a tak banální nachlazení může mít fatální následky.
PEJSEK V BYTĚ potřebuje dvě stálá místa - na spaní a na jídlo. Pelíšek můžete dát prakticky kamkoli. Podmínkou je pouze dostatek tepla a klidu na odpočinek. Jako psí jídelnu Vám doporučujeme místo, které se snadno uklízí.
Čím více volnosti má štěně při pohybu po bytě, tím lépe. Jen bezcitný majitel vyhradí psovi 1-2m2, odkud nesmí ani krok! Jistá omezení mohou být samozřejmě na místě (např. dětský pokoj nebo ložnice) - v takovém případě štěněti hned na začátku vysvětlete, které prostory jsou pro ně tabu.
VENKOVNÍ UBYTOVÁNÍ: Má-li se pejsek přestěhovat na dvůr, musíte předem připravit vhodné podmínky. Základem je dobrá bouda. Její rozměry závisejí na velkostí psa - měl by se uvnitř pohodlně postavit a natáhnout. Dvojité stěny opatřete zateplovací vložkou (např. z polystyrénu).
Minimální plocha výběhu pro malá plemena je 6m2, pro střední 8m2 a pro velká 10m2. Podklad má být z části pevný (např.beton či dlaždice), z částí měkký (písek nebo hlína). Ve výběhu nesmí chybět stinné místo.

PES V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ NEPATŘÍ NA ŘETĚZ ČI DO TĚSNÉ KLECE!

Pro psa není natolik důležité, KDE žije, ale JAK žije! Pokud mu zajistíte dostatek pohybu a zábavy, můžete sdílet i minigarsoniéru třeba s dogou velikosti telete. A naopak - když se pozornost majitele omezuje pouze na přísun potravy, neudělá psa šťastným ani ten nejluxusnější výběh.

Jak vybrat psí výbavu
PELÍŠEK je místem, kde Váš pes tráví velkou část dne. Proto vybírejte pečlivě. Prioritou je pohodlí a snadná údržba. Kupte takový pelíšek, který lze buď celý vložit do pračky, nebo má vyměnitelný potah. Velice se osvědčily plastové vaničky doplněné polštářem z molitanu.
Pejsek má mít 2 MISKY - jednu na krmivo a druhou na vodu. Vhodným materiálem je plast, nerez nebo kamenina. Pro velká plemena opatřete misky s výškově nastavitelným podstavcem. Snížíte tak riziko zdravotních komplikací (nadmutí nebo přetočení žaludku) a pejskovi se navíc bude jíst mnohem pohodlněji.
OBOJEK a VODÍTKO jsou základními prvky bezpečnosti Vašeho psa. Musí být tak pevné, aby odolaly váze Vašeho psa za jakékoli situace. Pro malé štěňátko je nejvhodnější lehký obojek z kůže podšité plstí.
NÁHUBEK psovi napřed vyzkoušejte. Má být tak dlouhý, aby se vepředu nedotýkal čenichu, a tak hluboký, aby pes mohl otevřít tlamu.
Množství a druh KOZMETIKY a HYGIENICKÝCH POTŘEB závisí na tom, jaké plemeno jste si vybrali. Do minimální výbavy patří kartáč či hřeben, šampon pro psy, vatové tampony, prostředek na čištění očí a uší a kleštičky na zkracování drápků.
Při nákupu HRAČEK nezapomeňte, že jejích bezpečnost je mnohem důležitější než barva a tvar. Hračka musí být tak velká, aby jí pes nemohl spolknout. Pokud má Vaše štěně kousat a cupovat věci, vyvarujte se gumových zvířátek či postaviček. Odstávající části přímo lákají k okusování a větší kus gumy může snadno uvíznout ve střevech. Kupujte pouze hračky určené speciálně pro psy, nikdy ne hračky pro děti!

Štěně potřebuje:
  • pelíšek
  • misky na jídlo a vodu
  • pevný obojek, vodítko a náhubek
  • kartáče a hřebeny podle typu srsti, šampon pro psy
  • prostředek na čištění očí a uší, kleště na drápy, vata
  • hračky určen speciálně pro psy

CO SE SLUŠÍ A CO NE
Nikdo si snad nekupuje psa proto, aby si nechal obrátit byt vzhůru nohama, několikrát denně se pohádal se sousedy a stal se postrachem ulice. Recept, jak se těmto trablům vyhnout, není nijak složitý - VĚNUJTE SE VÝCHOVĚ SVÉHO PSA!

Udělej bobeček!
Pro malé štěně je čistota v bytě zcela novým a nepochopitelným požadavkem. Postupujte proto pomalu a trpělivě.
PSÍ TOALETA: Štěňata láká pach vlastní moči, a tak ráda čurají na stejném místě. Najděte kousek trávníku někde venku, kde není moc velký ruch. Druhou - pro majitele pohodlnější možností je vystlat část podlahy v bytě vrstvou novinového papíru nebo savým hadrem. Toto řešení Vám ale v budoucnu může přinést nemále problémy - někteří pejskové pak tvrdohlavě odmítají vykonávat svou potřebu jinde než uvnitř.
JAK POSTUPOVAT: Štěňátko donesete na "toaletu" po každém probuzení a jídle. Povzbuzujete ho vhodnou větou - např. "Udělej loužičku!". Jakmile se dočkáte očekávaného výsledku, hodně ho pochvalte a dejte mu něco dobrého. Budete-li dostatečně vnímaví, brzy vypozorujete, kdy a jak často Vaše štěně potřebuje ven. Pokud se stane nehoda v bytě, pejskovi pořádně vyčiňte, případně jej malinko vytřepejte za kůži na krku. Trest je na místě pouze tehdy, když štěně přistihnete přímo při činu! Uplynula-li od pohřešku nějaká doba, pejsek neví, za co ho káráte.
Úspěšnost tréninku je z velké části závislá na Vaší pozornosti a rychlých nohách: Čím vícekrát štěně dopravíte na "toaletu" včas, tím dříve si to začne říkat samo! Zdravý pes pochopí zásady hygieny v bytě zpravidla za 2-3 týdny, nejpozději do tří měsíců. Pokud ani za tu dobu Vaše štěně v nácviku hygienických návyků nijak nepokročilo, poraďte se s veterinárním lékařem. Problém může být zdravotního nebo psychického charakteru.
BUĎTE ODPOVĚDNÍ! Nejčastějším jablkem sváru mezi pejskaři a nepejskaři jsou znečištěné ulice. Žijete-li ve městě, dejte najevo, že jste ohleduplným majitelem. Noste s sebou při venčení igelitový pytlík a chodník po svém psovi vždy ukliďte. Ohnout se k zemi za tím účelem není žádná hanba, ale důkaz, že Vám životní prostředí a jiní lidé nejsou lhostejní!

Nezapomeňte:
  • štěně vezměte ven po každém probuzení, jídle nebo poté, kdy jste ho nechali samotné
  • za vykonání potřeby na správném místě pejska hodně chvalte
  • za vykonání potřeby v bytě štěně pokárejte, ale nepoužívejte tvrdé fyzické tresty
  • uklízejte po svém psovi

Jak předejít ničení věcí
Co se týče "demoličního potenciálu", jsou štěňata vzhledem ke své váze a velkosti až neuvěřitelně výkonná. Psí dorostenci skutečně dokážou rozkousat praktický cokoliv - botami počínaje a dubovou židlí konče. Zvláštní zálibu také nacházejí v důležitých dokumentech a větších bankovkách. Čím méně příležitostí jim k podobným aktivitám poskytnete, tím lépe!
Pečlivě ukliďte mimo dosah štěněte vše, co není na hraní (částí oděvu, obuv, knížky, cennosti, apod.). Nakupte dostatek hraček! Kdykoli pejska postihnete, že se hraje s nevhodnými předměty, hlasitě jej okřikněte slůvkem "Fuj!" nebo "Nesmíš!", věc mu odeberte a místo ní mu nabídněte oblíbenou hračku.
Štěňata zahánějí nepříjemné pocity při prořezávaní zubů (zhruba mezi 3.-6. měsícem) okusováním pevných předmětů. Chcete-li ušetřit svůj nábytek, dejte pejskovi co nejvíce vhodných věcí ke kousání. Ideální jsou například žvýkací kostičky z kůže.
Záliba psů v hrabání vyplývá z jejích přirozeného chování. Psovité šelmy si hloubí nory ke spánku, rození a odchovávání mláďat, k ukládání potravy. Váš mazlíček může snadno přijít na skvělý nápad vyhrabat si do křesla díru na spaní nebo ukrýt kost do parket. Zpozorujete-li u svého psa tendence k takovému chování, neponechávejte ho raději bez dohledu v místnostech s čalouněným nábytkem. Pokud se pes pohybuje na zahradě, ohraďte květinové nebo zeleninové záhonky plotem.
Pamatujte, že pes neumí odhadnout hodnotu věcí! Vaše nová bota je pro něj stejně dobrá hračka jako míček. Je pouze na Vás, abyste mu zabránili v ničení věcí a poskytli mu dostatek jiných, vhodnějších předmětu ke hře.

Pamatujte:
  • štěněti poskytněte dostatek hraček
  • pečlivě ukládejte mimo dosah vše, co by psovi mohlo posloužit jako hračka
  • dejte psovi jasně najevo, které předměty jsou pro něj tabu

Sám doma
Pes, který neumí být sám, je pohromou pro sousedy i vlastního majitele. Dokáže celé hodiny žalostně výt, štěkat a devastovat své okolí (tzv.separační úzkost). Vaše štěně proto již odmalinka přivykejte samostatnosti.
V prvních dnech štěně opouštějte pouze na krátkou dobu - na 1-2 hodiny. Pejska nejdřív vezměte na vycházku, aby se unavil. Pak ho uložte do pelíšku a dejte mu několik hraček. Promluvte na něj vhodnými slovy (např."Hodný pejsek, zůstaň!") a rychle odejděte. Nevracejte se, být štěně sebevíc naříká!
Pejsek by velice rychle pochopil, že takovým chováním dosáhne svého, a stejná scéna by se opakovala při každém Vašem odchodu. Po návratu se s pejskem radostně přivítejte, pochvalte ho a ihned vezměte ven, aby mohl vykonat svou potřebu.
Štěně bez dozoru často ztropí nějakou neplechu. Zachovejte si klidnou hlavu! Pes si umí vytvořit žádoucí spojitost mezi pohřeškem a trestem pouze tehdy, následují-li bezprostředně po sobě. Jinak kárání nemá význam. I když se pes při "hubování" tváří provinile, jde pouze o submisivní reakci na Váš hněv a nemá nic společného s uvědoměním si svého předchozího chování.
Dospělý pes prospí za normálních podmínek až dvě třetiny dne. Budete-li postupovat správně, čas Vaší nepřítomnosti se pro něj stane vítanou chvílí ničím nerušeného odpočinku.

Poslouchat se musí
I když je pro Vás pes pouze společníkem a přítelem, mněl by ovládat alespoň několik cviků poslušnosti. Vychovaný pes je mnohem příjemnějším společníkem. Základní výcvik usnadní psovi i Vám soužití s okolím a pomůže Vám vyhnout se mnoha nebezpečným či konfliktním situacím.
V této knížce bohužel není dostatek prostoru k tomu, abychom se detailně zabývali metodikou výcviku nebo způsoby nápravy nežádoucího chování. Spíše se zaměříme na to, jak s pejskem při výcviku zacházet.
CVIČTE OD MLÁDÍ! Nejlépe je začít s výcvikem v okamžiku, kdy pejska přinesete domů.Štěně se učí mnohem rychleji, nemá vybudovány špatné návyky a ochotněji se podřizuje vaší vůli. Zásady chování, které pejskovi vštěpíte v raném mládí, mu zůstanou po celý život.
CVIČTE KRÁTCE, ALE PRAVIDELNĚ! Cvičit se psem jednou za čas nestačí. Spolehlivých reakcí na povely dosáhnete pouze pravidelným opakováním. Pozornost psa se unaví velice rychle, proto cvičte krátkou dobu a zařazujte přestávky. Pes lépe reaguje na dvě 10minutove lekce než na jednu 20minutovou.
BUĎTE TRPĚLIVÍ! Snažte se dát pejskovi vždy srozumitelně najevo, co po něm chcete. Odměňte i nepatrný pokus vyhovět Vám. Psa vždy učte pouze jeden povel najednou a opakujte jej do té doby, než jej dokonale zvládne.
BU?E DŮSLEDNÍ! Pokud jste si jisti, že Váš pes určitý povel umí, vždy trvejte na jeho splnění. Jinak pes rychle dojde k závěru, že to s tím posloucháním nemyslíte až tak vážně. Zpočátku trénujte jednotlivé cviky se psem uvázaným na vodítku, aby jste v případě potřeby mohli rychle zasáhnout.
POUŽIVEJTE POKAŽDÉ STEJNÉ POVELY! Pes nerozlišuje význam vyřčených slov. Vnímá je pouze jako zvuk. Proto platí: "Jeden cvik - jeden povel" Když jednou na psa voláte "Ke mně!" a podruhé "Pojď sem!", vyvoláváte v něm zmatek. Používejte krátká slova a vyslovujte je důrazným hlasem. Než vydáte povel, oslovte psa jménem, abyste upoutali jeho pozornost.
ODMĚŇUJTE DOBRÝ VÝKON! Projevte co nejvíce nadšení nad každým pokrokem Vašeho pejska. Pochvala a drobný pamlsek jsou výtečnou motivací a pomůckou především při výcviku štěňat. Ale nezapomeňte občas ocenit také výkon staršího, zkušeného psa.
SE PSY JE TO JAKO S LIDMI. Jeden génius, jiný tak trošku pomalejší. Jeden chápe výcvik jako příjemnou zábavu, druhy považuje každý povel za osobní urážku. Navíc některá plemena jsou "specialisté" - například retrívr má aportování v krvi, ale naučit to chrta je pořádná dřina. Základním předpokladem úspěchu je nic neuspěchat a přizpůsobit tempo i metody výcviku schopnostem Vašeho psa.

CO MÁ VĚDĚT "SLUŠNÝ PSÍ OBČAN":
  • přijít na zavolání
  • nevšímat si cizích lidí
  • vycházet s cizími psy
  • disciplinovaně chodit na vodítku
  • znát povely "Lehni!", "Sedni!" a "Zůstaň!"
  • na povel "Fuj!" nebo "Nesmíš!" okamžitě zanechat nežádoucí činnosti

CESTA DO HLUBIN PSÍ DUŠE
Není pohyb o tom, že pes myslí,cítí a dokáže se učit. Dělá to ovšem trochu jinak než my lidé. Připisovat psovi lidské vlastnosti a duževní pohody je stejně ošidné jako jej degradovat na úroveň pouhé věci sloužící k určitému účelu. Šťastné a bezproblémové spolužití člověka a psa je založeno na POCHOPENÍ jeho duše: na poznání přirozených způsobů chování, potřeb a řeči, kterou k Vám promlouvá.
Pes v sobě nezapře svého dávného předka - vlka. Z toho dědictví se odvíjí většina jeho projevů: smečkové chování, smysl pro pořádek a hierarchii, teritoriální pudy a způsob komunikace.

Kdo je tady "šéf"?
Vlci jsou tvorové společenští. Žijí ve stálých komunitách, kde pánuje pevný řád a vzorná spolupráce. V čele stojí tzv. ALFA - VLK, který řídí život a činnost smečky, koordinuje lov a udržuje pořádek mezi svými podřízenými. Dostává se mu také patřičných výhod: vybírá si nejchutnější sousta, nejlepší místo na spaní, těší se všeobecné úctě a respektu. Pes zcela přirozeně považuje za svou smečku Vás a další členy Vaší rodiny. Má-li mezi Vámi a psem vládnout harmonický a bezproblémový vztah, musíte zaujmout roli ALFA - VLKA!
Pes, který má ve svém pánovi sice přísného, ale spravedlivého a spolehlivého "šéfa", se rád spokojí s podřízeným postavením. Dojde-li ovšem k závěru, že věci nemají žádný řád a pravidla, nezbývá mu než vzít vládu do svých tlapek. Pak vám udělá ze života peklo: vykouše Vás z kanape ("Na nelepším místě spí šéf!"), sní Vám večeři ("První jím já!"), bude určovat trasu a délku vycházek ("Já to tady vedu!"), znepříjemní odchod do práce ("Smečka se má držet pohromadě!").
Problémové chování psů má obvykle své kořeny již ve výchově v mládí. Roztomilá bezbrannost štěňátek nás často svádí k přílišnému rozmazlování a ústupnosti.
Hned od začátku určujete pravidla hry Vy! Nesmíte tolerovat žádné projevy neposlušnosti nebo agrese vůči Vám a členům Vaší rodiny. Výmluva, že "On to tak nemyslí!", není na místě. Protože on to tak MYSLÍ! Každý pes se instinktivně snaží zaujmout v hierarchii smečky co nejvyšší postavení.
Správný "šéf" smečky je pro psa pravým požehnáním. Dává mu pocit jistoty a bezpečí, je pro něj autoritou a oporou. Takového pána pak poslouchá ochotně a rád.

Desatero správného "šéfa":
  1. Jednejte pozitivně!
  2. Buďte důslední a trvejte na splnění každého povelu!
  3. Netolerujte žádné projevy agrese vůči své osobě?
  4. Jednejte okamžitě!
  5. Buďte vnímaví a uználí!
  6. Buďte přísní, ale spravedliví!
  7. Mějte pochopení!
  8. Nechovejte se náladově!
  9. Nedávejte najevo strach před vlastním psem ani před cizími psy!
  10. Nemějte nesplnitelné požadavky!

Můj dům, můj hrad
Vlčí smečky mají kromě vnitřního společenského řádu také vlastní správní území. Hranice teritoria vlci označují pachovými značkami (močí a výměšky žláz v okolí konečníku) a přísně je střeží před vetřelci. Teritoriální chování má vrozené také většina domácích psů. Díky této vlastnosti jsou spolehlivými ochránci naších obydlí a majetku.
PŘEHNANÉ TERITORIÁLNÍ CHOVÁNÍ: Někteří psi berou svou roli ochránce příliš vážně. Je-li potřeba jejich chování korigovat, opět Vám pomůže znalost vlčí psychologie. Divoké psovité šelmy se při obraně teritoria shromažďují kolem svého vůdce, který rozhodne, zda jde o skutečného vetřelce. Když u Vás zazvoní hosté, dejte povel "Sední!" a "Čekej!". K návštěvníkům se chovejte tak, aby pes pochopil, že jsou u Vás vítáni. Pak je požádejte, aby na pejska promluvili, pohladili jej a případně mu nabídli pamlsek. Pozor na přehnané projevy nadšení! Pes by si hlasité hlášení a máchání rukama při Vašem shledání se starým kamarádem mohl vysvětlit jako povel k útoku.
ZNAČKOVÁNÍ V BYTĚ: Močení na nábytek či hračky je dalším problémem spojeným s teritoriálním chováním. Inkriminované žluté fleky nejčastěji objevíte po návštěvě, cizího psa nebo tehdy, když jste si k dospělému psovi pořídili štěně. S prvním případem moc nenaděláte - musíte mít zkrátka oči otevřené a oba psy pořádně hlídat. Pokud jste si přinesli nové štěně a dospělý pes začne značkovat, věnujte mu dostatek pozornosti, aby pochopil, že není ohroženo jeho postavení ve smečce.

Jak psi mluví
Nezbytnou podmínkou fungování každého společenství je umění domluvit se mezi sebou - dát najevo své pocity, nálady a záměry. Psi jako smečková zvířata mají velice dobře vyvinuté komunikační schopnosti.
Tyto "rozhovory" se točí kolem tří hlavních oblastí:
- momentálního citového a tělesného stavu ("Je mi s tebou fajn!")
- vzájemných sociálních vztahů ("Moc si na mně nedovoluj!")
- vyjádření svých tužeb a přání ("To co držíš v ruce, bych si moc rád dal!")
PSI MLUVÍ CELÝM TĚLEM: postojem, ocasem, očima, tlamou, zježením srsti. Pak je tady bohatý hlasový repertoár: štěkání, vrčení, kňučení, supění, vytí, kvílení a další škála zvuků. Kromě samotného druhu vydávaného zvuku je rozhodující také jeho výška, intenzita, zabarvení, frekvence...
Například hluboké tiché vrčení je jasnou výhrůžkou a patrně se brzy strhne rvačka, vrčení ve vyšší tónině, občas předcházející až do pískání, prozrazuje nejistotu a bázlivost.
A JAK PSI POZUMĚJÍ NÁM? Podle amerických studií jsou údajně schopni rozlišit více než stovku slov. Ať je toto číslo pravdivé, nebo nikoli, v každém případě psi až neuvěřitelně citlivě vnímají tón lidského hlasu, gesta, mimiku a emocionální rozpoložení. Již z nepatrných odchylek v chování dokážou vydedukovat Vaše úmysly. Celý den například chodíte po bytě a pes přitom odpočívá na místě. Pak se zvednete z gauče - z Vašeho pohledu úplně stejně jako před chvílí - a hafan už čeká u dveří, že se jde ven. Není to žádná telepatie. Pouze jste udělali nějaké neuvědomělé gesto, které psovi prozradilo Váš úmysl vzít ho na vycházku.
Základem harmonického vztahu s Vaším psem je porozumět psí mluvě a umět tlumočit vlastní požadavky do jazyka pro psa srozumitelného! Pak máte zpoloviny vyhráno! Lépe odhadnete jeho náladu a úmysly, snáze zvládnete jeho výcvik a výchovu.

Škola hrou
Mláďata se formou her cvičí v dovednostech, bez kterých by se v dospělosti neobešla: učí se lovit, komunikovat s příslušníky vlastního druhu či bránit se před nepřítelem... Hra má v životě štěněte nezastupitelnou roli, ovlivňuje jeho fyzický a psychický vývoj.
SPOLEČNÉ HRY ŠTĚNĚTE S MAJITELEM upevňují vzájemný vztah a schopnost porozumět si. Hra také rozvíjí přirozené vlohy štěněte. Formou hry lze zvládnout první kroky ve výcviku (např.aportování oblíbených hraček, tahání se o peška). Vymyslete pro svého pejska co nejvíce zábavných činností - házejte míček, tahejte se o provaz, hoňte se s ním. Dávejte ale pozor, aby štěně neprojevovalo vůči Vám přílišnou agresivitu. V takovém případě hru okamžitě přerušte.
HRY S JINÝMI ŠTĚŇATY a DOSPĚLÝMI PSY jsou pro štěňátko neméně důležité. Učí se přitom správnému psímu chování a "řeči". Brát své štěně do náruče pokaždé, když se na obzoru objeví cizí pes, je velkou chybou. Pejsek, který v období dospívání neměl možnost kontaktu s jinými psy, je často zdrojem konfliktů a nedorozumění - jednoduše se "nedomluví".
Psi na rozdíl od svých divokých příbuzných rádi hrají i v dospělosti. Odbornici toto chování vysvětlují tím, že pes se nemusí starat o shánění potravy, a tak vlastně zůstává po celý život v roli smečkového štěněte. Podporujte hravost Vašeho psa! Hra je spolehlivý prostředek, aby zůstal psychicky aktivní a čilý do vysokého věku.
Pes dobrovolně opustil divočinu, aby se stal průvodcem člověka. Přineslo mu to určité výhody: dostatek potravy, teplý, bezpečný domov a stálou náklonnost svého majitele. Na druhé straně civilizace má svá rizika v podobě nemocí, rychle jedoucích aut, exhalátů, jedovatých návnad proti hlodavcům... Pamatujte, že blaho a zdraví Vašeho psího kamaráda závisí výhradně na Vás! To samozřejmě předpokládá využívat možnosti preventivní péče,rozpoznat příznaky začínajícího onemocnění a umět psovi poskytnout účinnou první pomoc.
Najděte pro své štěňátko "osobního lékaře", který bude pečovat od útlého věku až do stáří. Veterinář, který svého pacienta dobře zná, má mnohem snadnější práci. Na první návštěvu se vydejte krátce poté, kdy jste štěně přinesli domů. Veterinární lékař zkontroluje zdravotní stav Vašeho pejska a doporučí Vám další preventivní péči (očkování,odčervení apod.).

Ochrana před infekčními nemocemi
Štěňátka v prvních týdnech života chrání protilátky z mateřského mléka, které ale současně brání vytvoření aktivní imunity po očkování. Hladinu mateřských protilátek v krvi nelze přesně zjistit bez laboratorního vyšetření. Proto se štěňátka vakcinují několikrát za sebou (tzv.revakcinace).
OČKOVACÍ PLÁN Vám doporučí Váš veterinární lékař podle věku a zdravotního stavu štěňátka. případně podle nákazové situace v místě Vašeho bydliště. Do doby, než bude mít pejsek za sebou všechna očkování, vyhýbejte se kontaktu s cizími psy. I zdánlivě zdravé zvíře může být nositelem nebezpečné nemoci.
Pes musí být před i po očkování úplně zdravý! V průběhu asi 10 dní po vakcinaci se v organismu vytvářejí protilátky a imunitní systém je oslabený. Vyhněte se koupání psa, procházkám v chladném počasí, pejska nevystavujte velké fyzické či psychické zátěži.

Věk Základní očkování Doplňková vakcinace
6.-8. týden psinka, parvoviróza, infekční zánět jater koronaviróza
12. týden psinka, parvoviróza, infekční zánět jater, leptospiróza koronaviróza (revakcinace po 6 měsících), psincový kašel
16. týden psinka, parvoviróza, infekční zánět jater, leptospiróza, vzteklina
20. týden parvoviróza (pouze některá plemena) lymeská borrelióza (revakcinace po 3 týdnech)
1x ročně psinka, parvoviróza, infekční zánět jater, leptospiróza, vzteklina lymeská borrelióza, psincový kašel

Odstranění vnitřních a vnějších cizopasníků
VNITŘNÍ PARAZITÉ žijí v trávicím traktu, kde odčerpávají živiny z přijaté potravy. Pes sice dobře jí, přesto ale neprospívá - hubne, zvrací, má špatnou srst, je náchylnější k infekcím.
Nejčastějším vnitřním cizopasníkem je škrkavka. Tohoto bílého, poměrně dlouhého červa snadno zpozorujete ve výkalech pouhým okem. Ošetření proti škrkavkám potřebují prakticky všechna štěňata (nakazí se již v těle matky). Škrkavka překonává v organizmu několik vývojových stádií (vajíčko, larva, dospělec). Odčervovací preparáty působí pouze na dospělé červy, a tak je potřeba štěně odčervit několikrát za sebou v 2 - až 3-týdenních intervalech. Psi starší než jeden rok mají škrkavky je zřídka. Přesto je vhodné dospělého psa 1x až 2x ročně preventivně odčervit - zvláště chodíte - li na místa s větším výskytem psů.
Dalším běžným cizopasníkem je tasemnice psí.
Jejím nositelem je totiž blecha. Přítomnost tasemnice signalizují bílé články (připomínají jadérka okurky) v trusu a u konečníku psa.
Obou parazitů není nijak těžké se zbavit. Veterinární lékař Vám na požádání předepíše vhodný preparát a také Vám poradí, jakým způsobem a jak často ho používat.
VNĚJŠÍ PARAZITÉ nejsou pouze estetickým problémem. Mohou také přenášet infekce nebo další cizopasníky. V naších zeměpisných šířkách se nejčastěji setkáváme s blechou psí a klíšťaty. V boji proti vnějším cizopasníkům máte k dispozici celou řadu účinných preparátů: spreje, šampony, zásypy, obojky a v poslední době i roztoky, které stačí nakapat na kůži (tzv.spot).

Čistota - půl zdraví
Je řada důvodů, proč by Váš pes měl být vždy dokonalé čistý a upravený. Kromě hezkého vzhledu hraje svou roli i zdravotní hledisko. Pravidelná péče je totiž nejlepší prevencí kožních, ušních či zubních onemocnění.
PÉČE O SRST závisí na plemeni, které jste si vybrali. Může Vám zabrat 10 minut týdně, ale také několik hodin každý den. Pravidelné kartáčování či česání a občasná koupel jsou ale nezbytností u každého psa. S konkrétním způsobem péče, úpravou a pomůckami k tomu nezbytnými Vám nejlépe poradí chovatel nebo odborník ze salonu psí krásy.
STŘÍHÁNÍ DRÁPKU vyžaduje trochu zručnosti. Opatřete si speciální kleštičky s očkem - nikdy nepoužívejte manikúrové nůžky! Pejska uchopte za tlapku, špičku drápu vložte do očka a odštípněte. Pozor, abyste nestříhly do citlivého nehtového lůžka (na světlých drápech je dobře viditelná růžová část). Nejde sice o zranění nebezpečné, ale velice bolestivé. Nejste-li si zcela jistí, nechte si stříhání drápků napoprvé předvést odborníkem - veterinárním lékařem.
OČI A UŠI (vnitřek ušnice a vnější zvukovod) pravidelně vytírejte smotkem vaty. Nahromaděný ušní maz a oční sekret jsou ideální živnou půdou pro mikroby a bakterie. K čištění uší je vhodný dětský olej nebo speciální roztok určený k tomuto účelu. Na oči používejte roztok na vyplachování očí. Objeví-li se intenzivnější výtok, okamžitě navštivte veterinárního lékaře!
ZUBY trápí psy téměř stejně často jako lidi. V mezizubních prostorách se usazují zbytky jídla a vzniká plak, který se působením enzymů obsažených ve slinách mění na zubní kámen. Výsledkem zanedbaného chrupu je páchnoucí dech, zánět dásní, zubní kazy, paradentóza a vypadávání zubů. Již vzniklý zubní kámen může odstranit pouze veterinární lékař. Ve Vaší moci je těmto stavům předcházet. Účinným prostředkem ústní hygieny je podávání žvýkacích pamlsků nebo čištění zubů speciálním kartáčkem a pastou.
Péče o psa by se měla stát běžnou součástí Vašeho dne. Štěně už od útlého věku přivykejte na česání, koupání a další procedury (i takové, které v daném okamžiku ještě nejsou potřebné). Pamatujte, že pouze čistý a upravený pes je Vaší dobrou vizitkou.

Pravidelná hygienická péče zahrnuje:
  • péči o srst
  • zkracování přerostlých drápků
  • čištění uší a očí
  • kontrola chrupu

Když pejsek stůně
Nemoci a úrazy nejsou pouze výsadou lidí.Nevyhýbají se ani psům. Jenže naši milovaní čtyřnožci neumějí říci:"Poslyš, mně je nějak divně! Neskočíme na veterinu?" Je tedy na nás, jejich majitelích, abychom včas zpozorovali jakoukoli odchylku od normálního stavu, správně posoudili situaci a rozhodli se pro další postup. ÚRAZY jen málokdy uniknou pozornosti majitele. Zásady první pomoci pro psy jsou v podstatě stejně jako u člověka:

  1. odstraňte bezprostřední zdroj nebezpečí (např.vyprostěte psa z pod kol auta, vytáhněte jej z vody, přerušte psí rvačku apod.)
  2. zkontrolujte rozsah poranění a životní funkce (uměle dýchání, činnost srdce)
  3. pokuste se obnovit životní funkce (umělé dýchání, masáž srdce,zástava krvácení), ošetřete zranění (fixace zlomeniny apod.)
  4. podle závažnosti situace vyhledejte odbornou veterinární pomoc.

Pamatujte, že zraněný pes může být v šoku a reagovat agresivně! Dříve, než s ním začnete manipulovat, natáhněte mu na čenich improvizovaný náhubek. Můžete použit kus obvazu nebo třeba tkaničku od bot. VNITŘNÍ ONEMOCNĚNÍ signalizuje celá řada příznaků. Některé zpozorujete snadno (kulhání, změny na kůži a srsti apod.).Jiné se projevují pouze změnami chováním (apatie, odmítání potravy, nadměrné pití). Pečlivý majitel si ale rychle všimne, že s pejskem není něco v pořádku.
Poměrně spolehlivým indikátorem zdravotního stavu je tělesná teplota. Za normálních okolností se pohybuje mezi 38-39°C (u štěňat spíše na horní hranici). Jakmile stupnice ukazuje více než 39°C, vydejte se k veterináři!
Častým psím trápením je zvracení a průjem. Pokud tento stav netrvá dlouho a pes se jinak chová normálně, asi snědl něco nedobrého a má pouze zkažený žaludek. Tady vystačíte s domácím ošetřením - 24hodinovou hladovkou a hořkým čajem. Ale nepřetržité namáhavé zvracení a průjem (příp. s příměsí krve) jsou důvodem k neprodlené návštěvě veterinární ordinace.
Pokud si nejste zcela jisti zdravotním stavem svého miláčka, raději vyhledejte veterináře nebo se sním alespoň poraďte telefonický! Mnoho nemocí končí tragický právě proto, že majitel podcenil první symptomy.

Kdy jít k veterináři ihned
  • jakékoli selhání nebo ohrožení životních funkcí (tepenné krvácení, srdeční selhání apod.)
  • vysoká horečka
  • silné namáhavé zvracení nebo průjem
  • nadmutí v oblasti žaludku s bezvýslednými pokusy o zvracení (riziko torze)
  • záchvaty nervového charakteru
  • zlomeniny, vykloubení
Kdy máte ještě trochu čas
  • mírně zvýšena teplota
  • kašel, rýma
  • výtok z očí nebo uší
  • změny na kůži (vyrážka, lysiny)
  • kulhání
  • rány bez silného krvácení
  • pozření cizího tělesa
Co lze zvládnout doma
  • drobná povrchová poranění
  • slabé zvracení a průjem
  • uvíznutí cizího předmětu mezi zuby či v tlamě (pouze pokud neblokuje dýchání)
DESATERO PRO NÁVŠTĚVU VETERINÁRNÍ ORDINACE:
  1. Naučte se zpaměti telefonní číslo Vašeho veterináře nebo je mějte vždy po ruce. V kritické situaci nebude čas na listování v telefonním seznamu.
  2. Pokud ordinace, kterou navštěvujete, nemá nepřetržitou službu, zjistěte si adresu a telefon nejbližší veterinární pohotovosti
  3. Některé veterinární ambulance pracují objednávkovým způsobem. Když si termín návštěvy dohodnete předem po telefonu, ušetří Vám to dlouhé sezení v čekárně.
  4. Pokud jedete na ošetření s těžce zraněným psem, zavolejte napřed do veterinární ordinace (nebo o to někoho požádejte). Oznamte službukonajícímu lékaři druh a rozsah zranění, aby se mohl na Váš příchod připravit (např.nachystat operační sál).
  5. V ordinaci se chovejte klidně a s rozvahou, byť je situace jakkoli vážná. Panika nepomůže ani Vám, ani psovi.
  6. Veterináři co možná nejpodrobněji popište, jaké má pejsek potíže.
  7. Nezapomeňte sebou vzít očkovací průkaz psa, obojek a pevné vodítko. Agresivnější zvířata by mněla mít náhubek.
  8. Při ošetření co nejvíce spolupracujte s lékařem - se psem manipulujte podle jeho pokynů.
  9. O psího pacienta pečujte přesně podle rad a doporučení veterinárního lékaře. Častým důvodem neúspěchu léčby je právě zanedbání pokynů a netrpělivost ze strany majitele.
  10. Pokud se s veterinárním lékařem dohodnete na zdravotní kontrole, absolvujte jí, i kdyby se Vám pes zdál zcela v pořádku. Pouze odborník může kvalifikovaně posoudit, zda je možné léčbu ukončit, nebo nikoli.

SPRÁVNÝ PSÍ JÍDELNÍČEK
Kdo by neznal přísloví "Láska prochází žaludkem"? V případě psů lze doplnit, že žaludkem neprochází pouze láska, ale také zdraví. Rozhodnutí, čím a jak nakrmit pejska, je jedním z nejodpovědnějších úkolů každého majitele. Nejde totiž jen o plnou misku a žaludek Vašeho čtyřnohého přítele. Pouze správně krmený pes může prožít zdravý a šťastný život a Vy se budete po dlouhá léta těšit z jeho společnosti.

Z kuchyně praotce vlka
Pes nezapře vlčí původ nejen ve svém chování, ale také v nárocích na složení potravy. Abychom tedy správně pochopili, co náš pes pro své zdraví potřebuje, musíme začít od Adama - tedy vlka.
Hlavním zdrojem obživy vlků a divokých psů jsou býložravci. I když je taková dieta zdánlivě pouze živočišního původu, ve skutečnosti představuje - jak by řekli odborníci na výživu - plnohodnotnou a vyváženou krmnou dávku.
Vlk totiž ze své oběti nesní pouze maso (zdroj bílkovin), ale také další části. Z podkožního loje tak získává tuky (zdroj energie), z vnitřností cenné vitaminy a minerální látky, z kosti vápník. Při konzumaci trávicího traktu (žaludky, předžaludky, střeva) i s obsahem zase přijímá natrávenou vlákninu.

Co pejsci potřebují
"Přírodní" způsob stravování pochopitelně u naších domácích mazlíčku nepřichází v úvahu. Naším úkolem je tedy postarat se o takovou výživu, která co nejvíce odpovídá jejich přirozeným potřebám. Potrava je pro psa zdrojem energie a živin, nepostradatelných pro činnost a regenerací organismu. Podle nejnovějších výzkumů pes potřebuje denně příjmout čtyři desítky různých živin v přesně stanoveném množství poměru.
Samozřejmě krmivo nemá psovi přinášet pouze fyzický prospěch, ale i potěšení. Zdrojem zdraví a pohody je tedy NUTRIČNĚ VYROVNANÁ A CHUTNÁ KRMNÁ DÁVKA!

Vařit, dělit se o vlastní jídlo, nebo kupovat?
VAŘENOU STRAVU nelze jednoznačně zařadit do kategorie "dobrá" nebo "špatná". Jistě existuje mnoho psích šampionů krmených podle osvědčených domácích receptů. Na druhé straně příprava optimální krmné dávky vyžaduje spoustu času, odborných vědomostí a zkušeností.
Zastoupení jednotlivých živin v potravinách je značně nevyrovnané. Správného složení krmiva lze dosáhnout pouze kombinací mnoha surovin. Navíc existují živiny, které jsou zapotřebí v tak nepatrných množstvích, že jsou v domácích podmínkách takřka neměřitelné.
U vařené stravy vlastně nikdy přesně nevíte, kolik a čeho pejsek dostal! Případný deficit minerálních látek a vitamínů sice můžete vyrovnat doplňkovými preparáty, ale jejích dávkování je třeba přistupovat s laboratorní přesností. Psi jsou citliví jak na nedostatek, tak na přebytek některých živin.
ZBYTKY LIDSKÉHO JÍDLA rozhodně do psí misky nepatří! Pes má zcela odlišné nároky na výživu než člověk. Jeho trávicí ústrojí není připraveno zpracovávat a využívat mnohé z látek obsažených v běžné lidské stravě. Naše kuchyně je navíc bohatá na sůl (škodí ledvinám) a koření (dráždí žaludek). Pokud svého psa trvale krmíte jídlem, které připravujete pro svou rodinu, musí jeho organismus čerpat potřebné živiny ze svých vlastních rezerv.
Nedostatky ve výživě se na Vašem pejskovi neprojeví ihned. Jde o dlouhodobý proces a psi navíc neradi dávají najevo, že jim něco schází. Lidská strava ale může časem vyvolat vážné zdravotní problémy.
PŘIPRAVOVANÁ POTRAVA je nejjednodušším a zároveň nejbezpečnějším řešením. Můžete si vybrat suché (granule) nebo vlhké krmivo (konzervy, vaničky, salámy apod.). V podstatě záleží pouze na Vašem výběru a chuti Vašeho psa.
Obecně platí, že vlhká krmiva pejskům lépe chutná, ale krmná dávka stojí o něco víc. Granule jsou cenově mnohem výhodnější, protože jednotlivé živiny jsou obsaženy v "zhuštěné" formě.
Široká nabídka různých značek a druhů Vám dává mošnost výběru, ale na druhé straně zákonitě vyvolává otázku: "Které krmivo je tím správným pro mého psa?"

Česká legislativa vyžaduje, aby na obalu byly uvedený následující údaje:

  • druh krmiva
  • složení a obsah jednotlivých živin
  • návod na krmení
  • datum výroby a spotřeby
  • údaje o dovozci a výrobci


  • Tyto informace by Vám měly pomoci vybrat vhodné krmivo pro Vašeho psa.
    Nedejte se zlákat příliš výhodnými nabídkami! Cena výrobku je důležitým, i když ne jediným ukazatelem kvality. Extrémně levné krmivo bude jen stěží obsahovat prvotřídní suroviny a optimální poměr živin. Nevhodné složení s sebou nese nízkou stravitelnost a využitelnost pro organismus psa. Následky takového krmení poznáte po několika týdnech - Váš pejsek ztratí kondici, jeho srst je bez lesku, výkaly jsou objemné a kašovité.
    Za kvalitní krmivo sice zaplatíte více, ale možná si ušetříte spoustu starostí a výdajů za veterináře!

    Než ze štěňátka vyroste pes
    Pejsek roste 12krát rychleji než lidské dítě. Za 1 až 2 roky se změní z miminka v dospělého psa. Za tu dobu 15krát až 40krát znásobí svou porodní hmotnost a jeho organismus projde bouřlivými změnami. Co ve výživě zanedbáte v období růstu, již nikdy nedoženete!
    Z hlediska nutričních potřeb rozdělujeme období růstu na dvě fáze:
    Od odstavu do 6 měsíců pejsek rychle nabírá na váze, prudce se vyvíjí kostra, nervová a oběhová soustava. Utváří se mléčný a pak trvalý chrup. Energetické požadavky štěněte dosahují až trojnásobku množství potřebného pro dospělého psa! Zvýšené jsou také nároky na přísun živin - vitaminů a minerálních látek (především vápníku a fosforu).
    Od 6. měsíce do dospělosti (9. až 24. měsíc podle plemene) se dotváří trvalý chrup a kostra, pes dorůstá své cílové váhy a výšky. Požadavky na přísun energie a šivin pozvolna klesají na úroveň potřebnou pro dospělého jedince.
    Správná kombinace výživných látek a optimální tempo růstu jsou základním předpokladem pro dlouhý a zdravý život Vašeho pejska. Štěňátko potřebuje takovou potravu, která je bohatá na energii a bílkoviny, je snadno stravitelná a obsahuje ideální poměr jednotlivých živin. Tyto podmínky může splňovat pouze krmivo, které je speciálně vytvořeno pro rostoucí organismus - ne potrava pro dospělého psa!

    Pamatujte:
    • štěně potřebuje velké množství energie a živin
    • štěňátko má malý a citlivý žaludek - proto musí dostávat vysoce koncentrované a snadno stravitelné krmivo
    • pouze dokonale vyvážené krmivo umožňuje správný vývoj
    • rychlé přírůstky na váze a výšce vedou k poruchám kostry
    Jak správně krmit štěňátko
    • Štěňátka jsou velmi citlivá na změnu jídelníčku. Když chcete pejska krmit jinou potravou než doposud, udělejte to postupně. Do původní potravy přidejte trochu nového krmiva a v průběhu asi 5-7 dnů zvyšujte jeho podíl v krmné dávce až na 100%
    • Štěňátko má malý žaludek. Krmnou dávku proto rozdělte na několik porcí. Do 3. měsíce pejskovi podávejte 4 jídla denně, od 3. do 6 měsíce 3 jídla denně. Od půl roku již stačí krmit 2krát za den.
    • Dodržujte pravidelný čas krmení a nezkonzumované zbytky odstraňte. Štěně, které má neustále přístup k potravě, se může přejídat nebo se stát vybíravým.
    • Pravidelně kontrolujte váhu svého pejska. V případě potřeby snižte krmné dávky. Nadváha nepříznivě ovlivňuje stavbu těla a vývoj kostry
    • Po krmení nechte štěně v klidu odpočívat. Žádné vycházky nebo hry!