English  |  Mapa stránek

CHOVATELSKÁ STANICE
Dalmatinů

Sunset Dalmatian

Dalmatin INFO

Mega Oesophagus u Dalmatinů

Mega Oesophagus (rozšíření jícnu) u Dalmatinů
Přednáška k 8. zasedání ECDC v Chorvatsku v roce 2007
Pana Tyge Greibrokka
Předseda a člen komise pro chov a zdraví

Mega esophagus (MO) - rozšíření jícnu je porucha trávicího systému která se objevuje většinou u mladých štěňat brzy po narození. Je to vrozené zvětšení zažívacího traktu (jícnu) které je propojené s žaludkem a tím pádem umožňuje navrácení obsahu žaludku zpět do úst a do plic. Symptomy jsou kašel, vytékaní mléka skrz nozdry a zvracení, což vede k podvýživě, hladovění a časté záchvaty působené zápalem plic. Tento stav štěněte často vyžaduje jeho uspání. Nicméně, občas se rozšíření jícnu může vyvíjet až do věku 5-7týdnů štěněte.

V roce 2004/2005 se v několika Evropských zemí setkali s několika případy rozšíření jícnů u několka vrhů Dalmatinů. Chovatelé začali sbírat informace, a tím se pověst rozšířila do světa až dospělo k tomu, že jeden klub omezil chov na těchto liniích.

Na zasedání ECDC v roce 2005 v Belgii, byly ostatní členské kluby požádaní o hlášení nových případu panu T.Greibrokkovi z komise pro chov a zdraví, aby se získalo více poznatku o tom, jak by se MO mohla dědit. Značné množství informací byly získány, a to zejména ze Švýcarska, skandinávských zemí a Nizozemí, a také od chovatelů v jiných zemích, včetně Nového Zélandu. Dohromady máme informace 71 evropských vrhů a 10 vrhů z Nového Zélandu, v časovém rozmezí více jak 30 let, a s rodokmeny ze všech vrhů. Ne všechny zprávy jsou potvrzené veterinárním lékařem. Bohužel, za poslední rok nebylo poskytnuto nových informací, ať už z jakéhokoli důvodu.

Budeme se snažit zodpovědět následující otázky:
1. Je MO dědičná hrozba pro chov Dalmatinů, a jak často se vyskytuje?
2. V případě dědičnosti, jaký je způsob dědičnosti?
3. Co můžou udělat chovatele?

Otázka č. 1:
Odpověď na první část otázky je každopádně, ano. Výsledky chovatelských testu z Nového Zélandu vylučuje všechny pochybnosti.

Ale, existuje rozdíl mezi původem psů z Nového Zélandu a psů Evropských?
Odpověď je, že ne tak úplně protože v obou případech původem jsou psi z Velké Britanie.

Nicméně, mohlo by se objevit několik málo rozdílu v typu MO, třeba z mutace vzniklých v různých časových obdobích a /nebo místa?
To nelze vyloučit, ale většina z rodokmenů ukazuje stejným směrem, a to na importy z Velké Britanie, často i z hodně dávných období. Koneckonců, je to základ chovu většině Evropských Dalmatinů stejně jak Dalmatinů z Nového Zélandu. Také víme, že se MO objevovala u Dalmatinů ve Velké Britanii a ve zbytku Evropy po celá desetiletí. Samozřejmě je možná mutace spolupracujících genů, stejně jak je to u dysplazie kyčelního kloubu.

Vyskytuje se běžně mezi našimi Dalmatiny?
Během posledních 25 let v Nizozemsku, Norsku a Švédsku, MO byla hlášena asi u 0,3% vrhů. Nejedná se o znázornění skutečného počtu případů v těchto zemích, ale pouze z oznámených případů. Ve většině evropských zemí, není dostupné ani takové procento informací. Při vší pravděpodobností výskyt bude vyšší, pravděpodobně mnohem vyšší.

Otázka č. 2:
Jako první, můžeme konstatovat, že dědičnost není vázané na pohlaví.

Za druhé, nejedná se o jednoduchou recesivní nebo jednoduchou dominantní dědičnost.

Za třetí, příznaky vykazují značné rozdíly. Vyšetření rentgenem štěňat z Nového Zélandu a Švédsku také dokázaly, že počátečný příznaky mohou zmizet po několika týdnech, což vede k uzdravení psů.
Tudíž, je možné dojít k závěru, že se jedná o dominantní dědičnost s neúplnou penetraci a různou expresivitou nebo se jedná polygenetickou dědičnost s různou expresivitou.

Na základě výsledků chovu, nejsme schopní rozhodnout která dědičnost je více pravděpodobná, ale osobně upřednostňuji teorii o polygenetické dědičnosti.

S menším vlivem některých genů a větším vlivem ostatních, nebo jinak, rozdíly v jejich vyjádření (expresivitě) nám umožňuje je lépe pochopit.

Proto, když pes s jednou podskupinou genů (a nikdy nedával MO) nakryje fenu s další podskupinou genů (která také nikdy nedala MO), kombinace může způsobit poruchu. Výsledek se zdá být recesivní. Toto může vysvětlovat, proč někteří psi neměli žádný problém v 50ti vrzích, až náhle se objeví dva s MO.

Dalším argumentem je skutečnost, že MO existuje u několika dalších plemen, ale pravděpodobně s rozdílnými předpoklady dědictví, zatímco ve skutečnosti žádné nebyly prokázány. Těžko můžu uvěřit tomu, že naprosto stejná mutace by se měla objevit u velmi různých plemen. S větší pravděpodobností, podle mého názoru, je přirozené kolísání genů odpovědné za výstavbu nervů a svalů zažívacího traktu, což umožňuje uvolnění mnoho různých bílkovin, a tím pádem může docházet k různé závažnosti této poruchy. Pokud by tato hypotéza měla být správná, nebudeme pravděpodobně nikdy schopní vytvořit jednoduchý DNA-test pro MO.

Otázka č. 3:
Vzhledem k velkým rozdílům příznaků a skutečnost, že u mnoha štěňat příznaky zmizí do 7-8 týdny, je pravděpodobné, že výskyt MO je mnohem vyšší, než jsou uváděná čísla. Většina velkých chovatelů mohlo mít vrh s MO, aniž by si toho všimnul. Nezapomeňte také, že mnoho štěňat nepřežiji dostatečně dlouho, abychom mohli stanovit diagnózu, z různých důvodů.

Několik chovatelů na Novém Zélandě a ve Švédsku nyní berou všechny jejich štěňata ve věku 4týdnu na kontrastní rentgen, s cílem získat maximum informací o jejich chovných psů a také kvůli výběrům štěňat pro budoucí chov. Ve Švédsku je takový výdaj cca 55 eur za štěně. To je postup, který je velice doporučitelný pro chovatele, kteří mají podezření, že zrovna se můžou nacházet na takové hranici.

Jak je to s omezením chovu?
Bez toho aniž bychom znali způsob dědičnosti, bychom měli být velice opatrní s omezením chovu.
Nicméně, štěně, které bylo diagnostikováno s MO by nikdy nemělo být použité v chovu, i když jsou příznaky dávno pryč, s jedinou výjimkou pro použití u testování chovu.

Aby bylo možné získat informace od chovatelů, jsme závislí na jejich dobré vůli a spolupráci. Proto je mnohem důležitější být otevřený než dělat restrikce a každý by měl mít zájem o bližší poznání. Viděli jsme, že najednou je nahromadění MO na některé linii, což je pro chovatele podstatný problém. To by se mohlo stát každému, dokud nezačneme být otevřenější o našich chovných výsledcích.