English  |  Mapa stránek

CHOVATELSKÁ STANICE
Dalmatinů

Sunset Dalmatian

Dalmatin INFO


Než si pořídíte prvního psa ...

Je mnoho věcí, které je potřeba zvážit než si pořídíme prvního psa. Na prvním místě je potřeba si položit otázku a následně se nad ni zamyslet, proč si psa pořizuji ??? Určitě Vám neuškodí pokud si na tuto otázku uděláte čas a upřímně si jí zodpovíte. Někde jsem četla, že ke štěstí vede pouze pořízení si něčeho, co nezbytně nutně potřebujeme. Máte opravdu hlubokou citovou potřebu psa mít? Určitě není správné pokud máte potřebu pořídit si pejska jen kvůli doplnění vašeho image. Pokud už máte v této otázce jasno, bude potřeba zvážit další věci.

Jaké nároky na nás držení psa klade?
Pokud si pořídíme psa, tak zcela určitě bude potřeba pejskovi věnovat čas. Se psem je nutné pravidelně chodit ven. K vykonání svých fyziologických potřeb potřebuje pes jen pár minut; ovšem aby se správně vyvíjel je nutné, aby měl i dostatek pohybu což zabere daleko více času. Je třeba počítat i s tím, že pes nemůže zůstat příliš dlouho sám, ale na druhou stranu většinu svého času prospí a delší osamění mu příliš nevadí. Rozhodující spíše je, zda se mu po delší době samoty bude majitel ochotný věnovat na úkor dalších možných zájmů. Kontakt s člověkem a pravidelné procházky potřebuje každý pes, a to bez ohledu na to, zda je chován v bytě, kotci nebo má k dispozici zahradu či větší dvůr. Větší nároky na čas klade štěně a starý pes; dospělý jedinec vydrží být sám mnohem déle. Je potřeba také brát v úvahu dovolené majitele nebo služební cesty. Víte kam pejska umístíte v případě, že ho sebou vzít nemůžete?

Držení psa znamená i určité finanční náklady. Začíná pořizovací cenou psa, náklady na krmení, na pravidelnou péči, veterinární péče (pravidelné očkování nebo nemocný pes), výcvik a samozřejmě i poplatek ze psů.

Čistokrevný pes nebo kříženec?
Zájemce o štěně má v tomto případě několik možností. Může sáhnout po takzvané pouliční směsi a se zájmem očekávat, co mu ze štěněte vyroste. Také je potřeba vědět, že ve většině případů chovatele štěňat kříženců nevěnují potřebnou péči v oblastí výživy, odčervení a očkování, protože je to finančně nákladné. To však může pro budoucího majitele znamenat daleko větší nároky na péči. Tímto však nelze tvrdit, že pořídit si "voříška" je čirý nesmysl. Kříženci mohou být velice zajímaví a někteří i velice inteligentní. Každopádně ten, kdo si pořídí štěně křížence má před sebou velkou neznámou. Může získat chytrého, milého a přátelského psa, ale také psa, kterému tyto vlastnosti budou zcela chybět.

Potom má další možnost na výběr, koupě "čistokrevného psa, ale bez průkazu původu". Od chovatelů tzv. "nepapíráků" nejčastěji uslyšíte, že rodiče štěněte jsou známí a vykazují vlastnosti určitého plemene a velmi často mají i dokumenty, které prokazují jejích původ. Vymlouvají se proč tedy štěňata nejsou s průkazem původu (PP) , že neměli dostatek času pro splnění chovných podmínek nebo, že nemá psy "na kšeft", a proto nebude chodit po výstavách, zkouškách, svodech či bonitacích anebo, že nechtěli rodiče výstavami trápit. Někdy také slyšíme, že toto jsou nadpočetná štěňata, tedy "víte on je totiž pátý, šestý nebo sedmý a PP dostává jenom pár vybraných štěňat". Budoucí majitelé pozor - toto je holý nesmysl! K situaci, kdy určité štěně z vrhu nedostalo průkaz původu a jeho sourozenci ano, by tedy vůbec nemělo dojít. Mnoho lidí namítne, nač platit zbytečně za průkaz původu, když nechtějí psa na výstavy, ale pouze jako kamaráda do rodiny. Tím, že vás chovatel štěněte ujistí, že oba rodiče přeci patři jednomu plemeni, vám však nezaručí, že ze zlatého retrívra bez průkazu původu opravdu vyroste klidný a milý pes, a zda se štěňátko s dlouhýma ušima a kupírovaným ocáskem bude v dospělosti skutečně podobat kokršpanělovi. Cena štěňat bez průkazu původu se od těch s průkazem původu příliš neliší a jsou případy kdy je dokonce značně vyšší. Cena za štěně je jen zlomek nákladů, které je třeba během života psa vynaložit a proto by neměla být při výběru psa rozhodující.

Proč se tedy štěňata bez průkazů původu vůbec rodí, když chov plemene začal většinou na jedincích importovaných z výborných linií s řádným a zaregistrovanými rodokmeny. Časem se totiž objeví jedinec, který neprojde do chovu. Nedostatky můžou být jak exteriérové, tak povahové, ale také zdravotní. Pokud se zmíněné nedostatky týkají vzhledu, nemusí to budoucímu majiteli příliš vadit, protože se časem smíří, že jeho pes nemá ideálně dlouhou nebo krátkou hlavu, že pes nese ocas víš nebo příliš nízko, anebo že jeho srst, která má být hebká a bohatá, vypadá jako nepříliš husté křoví. Horší to bude jestli rodiče štěněte nebyly zařazeny do chovu kvůli povahovým problémům. Nikdo z nás nebude chtít štěně, které po svých rodičích zdědilo neovladatelnost, bázlivost nebo agresivitu. Další důvod proč rodiče nemusí být zařazeny do chovu je, že nesplňují povinná zdravotní vyšetření, která téměř každý chovatelský klub vyžaduje (lišící se podle zatíženosti daného plemene na určitou dědičnou "nemoc"), a proto jedinci, kteří jsou uchovněni, jsou s největší pravděpodobností zárukou dobrého a zdravého chovu.

Víme, že pro mnohé majitele těchto pejsků je smůla, že jejich miláček nemůže mít štěňátka s průkazem původu. Je nutné se však zamyslet nad tím, zda je lepší chovat za každou cenu a produkovat tak štěňata s vědomím, že jejích zdravotní či mentální stav nemusí být zcela v pořádku nebo nechat pejska dožít bez potomků.

Čistokrevná štěňata s průkazem původů znamenají o něco větší záruku. Existují chovatelské předpisy, které jsou poměrně přísné a tím pádem zabezpečují štěňatům jednodušší start do života (minimální věk odběru, nebo určitá omezení, která zabraňují přetěžování feny-matky, což má samozřejmě vliv na vývoj jejích potomků...). I mezi chovateli psů s průkazem původu se však může najít osoba, která si zrovna nezasluhuje nazývat se chovatelem. Jak si vybrat chovatele můžete číst více...

Rozhodně nelze tvrdit, že ten, kdo si koupí psa s průkazem původu, získá toho správného čtyřnohého kamaráda. Právo na laskavého pána a klidný domov mají určitě ve stejné míře psi s průkazem původu, kříženci i ti "čistokrevní, ale bez rodokmenu". Psa si ale nepořizujeme na týden nebo měsíc. Každý kdo se pro koupi psa rozhodne, by měl znát možné klady i rizika své volby.

Pes nebo fena?
V tomto případě určitě nelze jednoznačně rozhodnout, které pohlaví je lepší. Ze zkušenosti fenky bývají přítulnější a ovladatelnější. Někdo však zvažuje koupi feny s ohledem na nutnost případného mateřství. Názory na tuto otázku se velmi rozházejí. Obecně lze říci, že choroby, které ve vyšším věku sužují feny nekryté i feny matky, jsou obdobné. Samotné mateřství samozřejmě také skýtá určitá rizika. Někomu může více než fena vyhovovat osobnost psa - samce. Ten bývá dominantnější a i jeho provázejí potíže patřící do oblasti reprodukce. Takový "zamilovaný" pes dokáže ztratit hlavu, jeho vyvolená je pro něj důležitější než majitel a o poslušnosti se nedá hovořit. V poslední době je snaha řešit podobné problémy kastraci. Tento zákrok má řadu příznivců, ale i velký počet naprostých odpůrců. Určitě se nabízejí otázky: není kastrace psů a fen výrazem lidské pohodlnosti? A uvědomují si ti, kteří nechají svého psa nebo fenu kastrovat, že jde o značný zásah ovlivňující hormonální vyváženost organismu a že z toho plynou i určitá zdravotní rizika? Při rozhodování, zda novým členem rodiny žijící v domě s více nájemníky bude pes nebo fena, je rozumné brát v úvahu i složení zde žijící psi populace. Pokud v patře s námi bydlí majitele čtyř fen, není určitě v zájmu domovního klidu vhodné pořídit si psa. Pokud jsou tam naopak čtyři temperamentní psi samci, fenka v jejích blízkosti by v době barvení asi komplikovala život všem zúčastněným.

Štěně nebo dospělého psa?
I tady záleží na podmínkách a představách nového majitele. Štěně si můžeme vychovávat k obrazu svému. Znamená to ale různě dlouhé období "loužiček", než se pes naučí čistotě. Znamená to i leccos rozkousaného a zničeného, než ze štěněte vyroste kultivovaný jedinec. Znamená to i hodně času, věnovaného výchově. Ono jen naučit psa, že má na povel přiběhnout, že se nemá zmítat na vodítku nebo že nemá znečišťovat městské chodníky, není nic jednoduchého. Pokud psa nevychováme, stává se zdrojem potíží pro nás a pro naše okolí. Pokud jeho výchovu zvládneme, bude naším nejlepším společníkem, vedeným tak, že vyhovuje pravě našim představám. Koupě dospělého psa může řadu uvedených problému odstranit. Otázkou vždy je, proč se někdo dospělého psa zbavuje. Hrají roly osobní problémy majitele nebo je vina v povaze či zdravotním stavu psa? Ne vždy totiž máme jistotu, že starší pes bude bez problému poslouchat naše povely a tolerovat naše děti. A ne vždy máme jistotu, že nás pes v průběhu doby překvapí opakujícím zdravotním problémem. Samostatnou kapitolu tvoří psi nalezení, na kterých je vidět, že za sebou mají řadu nepříjemných zkušeností. Rozhodující není, zda se jich ujme přímo ten, kdo je nalezl, či zda nového majitele musí hledat prostřednictvím psího útulku. Někdy trvá delší dobu, než se pes z dřívějších zážitků vzpamatuje, získá důvěru ve svého člověka a začne žít normální psí život. Péče, kterou kdokoliv z nás takovému psovi věnuje, se mnohonásobně vrací. Dojemné příběhy o vděčnosti psa za poskytnutý domov a přátelství člověka vypadají na první pohled velmi barvotiskově a zdá se , že patří spíše do oblasti mírně pokleslé literatury. Přesto jsou většinou pravdivé.


VOLBA PLEMENE

Tak už stojíme před dalším rozhodnutím - volbou plemene. Dopustíme - li se chyby v této počáteční fázi a zvolíme nevhodně, pravděpodobně způsobíme psu, ale hlavně sobě četné nesnáze po celou dobu soužití.

Člověk uvažuje o velikosti, povaze psa či typu a délce jeho srsti i v případě, kdy si pořizuje štěně křížence. V tomto případě se může řídit jen podle toho, jak vypadají rodiče a doufat, že se nový člen rodiny nevyvede po nějaké prababičce či pradědečkovi. Situaci velmi často stěžuje i to, že matka je jasná, ale otec může být velkou neznámou. Trochu jednodušší situaci mají zájemci o určité plemeno.

Současná doba psům přeje a výběr plemen je co do počtu a různosti téměř bezbřehý. Nemusí ale být úplně snadné vybrat si takové, které se právě nám nebo naši rodině bude nejlépe hodit, a naopak, kterému budeme vyhovovat my. Většina lidí si prohlédne obrázky v odborné publikaci, jde se podívat na výstavu psů a na základě takto získaných informací se rozhoduje. Určitě to není ten nejlepší přístup. Při koupi psa se nelze řídit jen tím, jaké plemeno se nám líbí. Podlehnout exkluzivitě vzhledu jekéhokoliv plemene a neznát alespoň orientačně jeho povahové vlastnosti, nevědět k čemu bylo vyšlechtěno, případně jaká plemena se podílela na vzniku, je nerozumné. Každý by měl při výběru předem zvážit své nároky a možnosti. V úvahu je třeba brát prostor, který můžeme psovi poskytnout. Tím není myšlena plocha, kterou psovi vykážeme, ale hlavně náš čas. Mít psa je radost, ale i zodpovědnost (morální a právní) ke psu, okolí, i k sobě samému. Nutně je to i starost. Aby tato starost se psem byla co nejmenší, je rozhodující volba správného plemene. Zejména platí, ne vždy mohu, co chci!

Jiné nároky klade tibetská doga, jiné lakenland teriér a jiné mops. V úvahu je také třeba brát fyzické schopnosti majitele. Malé dítě nebo stará dáma asi nedostanou do veřejného dopravního prostředku vzpouzejícího se psa gigantického plemene. Velkou roli hrají i psychické vlastnosti budoucího majitele psa. Ne každý dokáže zvládnout temperamentního a rychlého amerického stafordšírského teriéra, poradit si s tvrdohlavosti jezevčíka nebo se zvláštní povahou brazilské fily.

Abychom vás tolik nestrašili je třeba znát, že ve výběru plemene je tolik možností, že rozumný kompromis není ve sporu s tím, co se mi líbí a tím, co si mohu vybrat (v současné době asi 400 plemen). Jen je potřeba všechno toto předem zjistit. Pokusíme se v kostce rozdělit plemena a podat základní informace.

Absolutně všechna plemena mají základ psích vlastností společný. Všichni jsou smečkoví, tedy jsou neradi samy, mají silné vazby na pána, rádi jsou činní. Tyto základní vlastnosti se však různí co do intenzity.

K orientaci obvykle stačí zjednodušené rozdělení podle činností, pro které byl pes výběrovým chovem (upevněním určitých vloh) cíleně vyšlechtěn.

Plemena lovecká. Ten kdo si pořídí loveckého psa a nepoužívá ho k lovu, musí počítat s touhou tohoto specialisty mezi psy po pronásledovaní kořisti. Hodiny můžete čekat na svého městského kokra, než se vám z pole vrátí ze slídění po zajíčku, byť doma poslechne na slovo. Zaplatíte spousty potrhaných slepiček za svého elegantního setra, který v městském parčíku působí dojmem anglického plnokrevníka. A smůla, ten dokonale upravený foxteriér s teriérsky tvrdou hlavičkou stačil v mžiku zakousnout sousedova krysaříka a zmizet v nedohlednu za pouliční kočkou, můžete se třeba ukřičet. Lovecký pes by měl být lovecky veden, nestačí pouhé formální složení zkoušek, ohař v městském bytě trpí, pokud nemůže do lesa. Navíc, pokud se pes ke svému účelu po více generaci nepoužívá, vloh ubývá a tak se právem myslivci bojí o ztrátu speciálních vlastností svých psů (například barvaři se nemyslivcům dlouho vůbec neprodávali). I pudl byl původně loveckým psem a jak jeho upotřebitelnost k lovu vybledla, je to nyní vysloveně skvělý domácí, společenský psík.

Plemena služební a pracovní - oblast velmi širokého uplatnění psů, pro ty, kdo chtějí psa cvičeného nebo sami se psem cvičí, větUinou podle zkušebních řádů. Psi slouží neboli jsou ve službě. Jsou to vesměs pracanti, ochotní a schopní k poslušnosti, poměrně odolní. Zdraví, oddaní, závislí, zdaleka ne tak samostatní jako psí lovečtí (což vyplývá z větší organizace činnosti jejich pánem). Ve své většině jsou sportovní a vytrvalí. Chce-li se někdo věnovat časově velmi náročnému výcviku: obraně, pachovým pracím, speciální ovladatelnosti, poslušnosti, ale i záchraně lidí (výcvik lavinářský či psa záchranáře) nebo službě při ochraně objektu apod., je pro něj tento typ psů ideální. Bude li se však německý ovčák, rotvajler či velký knírač povalovat, většinou o samotě v panelovém bytě, nebo žít se starší paní s minimem pohybu, může to být tragické. Zvláštní kategorií jsou menší plemena, která mohou být cvičená pro speciální zkoušky malých plemen. Ta se učí vyhledávaní předmětů, rozlišování předmětu podle pachu, a jako mnohá velká plemena i vyhledávání například drog. S malým kníračem je to radost, neboť je do práce jako ďas, pro malé rozměry se chodí i pro větší děti, které při tomto cvičení dobře využijí volný čas.

Podobné vlastnosti mají i tzv. plemena honácká, pastevecká, salašnická, ovčácká, původně vyšlechtěna například k pasení ovcí atd. Na rozdíl od psů služebních jsou většinou samostatnější, při pasení musí více volit mezi různými činnostmi, být iniciativní. Jsou většinou rychlí, hbití, rozhodní. Mají výborný orientační smysl, prostorovou paměť, výbornou chuť k práci, vrozenou inteligenci. Jsou nároční na pohyb (při pasení uběhají denně až 60km) a většinou značně osrstění, což může být pro někoho problém, chová-li psa v bytě.
Většina z nich je výborná pro zajímavou sportovně-rekreační činnost, jakou je agility. Mnohá z nich jsou pak použitelná i k výše uvedenému služebnímu výcviku. V posledních letech si získává oprávněný obdiv skvělá, bystrá border kolie, jež je pro agility jednou z nejvhodnějších. Malým pracantem je v této skupině jakoby usmívající se lišácký velškorgi, odvážným bojovníkem čuvač.

Zvláštní skupinou pracovních psů jsou i plemena tzv. tažná. Zejména saňoví psi, velmi silní, vytrvalí, schopní dopravit náklad na velké vzdálenosti, poměrně značnou rychlostí (za den 50km a 140kg) ve čtyřspreží. U nás používaní jsou sportovní aljašský malamut, sibiřský hasky či někdy samojed. Bez pohybu tito psi působí dojmem "těla bez duše". Tyto perly severu by se neměly soužit v městském pohodlí.

Má - li někdo rád pohodlný život, zahálku, či žije životem bonvivána, na všechna výše uvedena plemena by neměl ani pomyslet. Stejně nevhodní by však pro něj byli temperamentní, rozhodné vedení potřebující psi teriérských plemen. Ale ani krásní a elegantní psí plnokrevníci ze skupiny chrtů by svojí pohybovou náročností, jež se dá rozvinout na závodní dráze, těmto lidem pokoje nepřinesli. I na ně je však v psí říši pamatováno, neboť psi nazývaní společenští nebyli vyšlechtěni k práci, ale mnohdy k těžšímu úkolu dělat společníka člověku, který momentálně nic na práci nemá. Ve své podstatě jde o nádhernou a pestrou skupinu psů, pejsků a pejsánečků od temperamentního, dojemně závislého, křehkého a inteligentního pražského krysaříka (jenž je prozatím pouze plemenem národním) přes nadýchané bišonky, trochu introvertní čau-čau, skotačíkové pudlíky až po záhadné orientálce a spoustu dalších, například mírumilovné mopsíky, uvážlivé buldočky atd.

Trochu orientace o plemeni by měla přinést informace, ze které země původu pocházejí. Různá mentalita různých národů určuje i různou mentalitu jejich psů. Němec i Laponec jsou lidé přece jen trochu různí a tato různost i stejnost provází i jejich psy. Rozdílné životní podmínky pak dotvářejí osobnost psa. Německý pinč, boxer, dobrman, německá doga, německý ohař, zástupci národa vyspělého, se smyslem pro povinnost a řád, pro disciplínu. Německa plemena psů nemívají většinou problémy s poslušností.
Anglický mastif, grejhaund, anglický buldok, bobtail, kolie, anglický setr, vlkodav. Britové jsou národ gentlemanů se smyslem pro společenské chování, bez křupanství duch, s jistou dávkou humoru. Anglická plemena vesměs nemají problémy s agresivitou, obrácenou proti lidem. Japonská šiba-inu, akita-inu, hokajdo-ken. Japonská rezervovanost, smysl pro tradici, úzkostná hygiena prostředí a málo volného času dotváři psy spíše rezervované, nezvykle životu v pokojích, samostatné.
Až krutá bojovnost Argentinské dogy se dá přisoudit podmínkám jejího použití v Argentině. Byl by to velmi dlouhý popis, ale je dobré seznámit se s předpokladem naturelu budoucího psího přítele i po této stránce. I když pochopitelně řada plemen je spojením různých původů i plemen, a mnoha se již desítky let chovají mimo země původu.
Horuje-li někdo natolik pro ryzí, původní přírodu, že si troufá na druhy či plemena přírodnější až původní, měl by k tomu mít nejen chuť a dobrodružnou povahu, ale hlavně znalosti a zkušenosti, zejména s chovem snadněji držitelných psích plemen. Měl by vědět o neutišitelné touze dinga zakousnout vše živé, síly zdemolovat v bytě co zdemolovat lze, i když vše s velmi milým, lišáckým pohledem. Měl by vědět o jeho silném pudu pro toulání a útěky. Měl by umět odvodit, co ho čeká s plachostí tak nádherné osobitosti, jakou je vlk. Kolik času, sil a trpělivosti ho bude tato činnost stát, včetně vždy nejistého výsledku. Čím méně vlku podoben jeho potomek francouzský buldoček, tím méně je mu podoben i povahově. Právě ta nádherná rozmanitost potomků vlka dala tolika generacím křížitelů i šlechtitelů práci po stovky let.

Rozhodujícím faktorem při výběru plemene může být i srst a její nárok na údržbu. Kdo nerad češe, kartáčuje či mu vadí chlupy v bytě, měl by se vyhýbat chlupáčům. Na výstavách jsou psi (nebo by měli být) ve vrcholné formě. Na přehlídku krásy, kterou beze sporu výstava je, je jejich majitelé chystají dlouhou dobu. V každodenním praktickém životě může pes stejného plemene vypadat zcela odlišně. Péče o srst může začátečníka velmi nepříjemně zaskočit. Technika úprav některých plemen je náročná, a pokud v ní dochází k nedostatkům, může se to projevit i v podobě nepříjemných onemocnění kůže. Česání afganského chrta už zabere dost času i prostoru, podobně je tomu i u medvídkovitého bobtaila. Ale i srst kokršpaněla učiní pěkný povlak po koberci, nebude-li se jedno kartáčovat, druhé častěji luxovat. Srst u psů typu knírače nelíná a chlupy v bytě nenajdete, vyžaduje však asi po třech měsících úpravu srsti tzv. trimováním a stříháním. Ani srst pudlů nelíná, je-li česaná a stříhána. Většina psů, zvláště větších, má specifický pach.

Nejméně problému je se srsti krátkou, hladkou. Do určité míry je to pravda, ale majitele Dalmatinů, boxerů a dalších krátkosrstých plemen by mohli vyprávět o tom, kde všude chlupy ze svého čtyřnohého přítele dokážou najít, jak snadno se do všeho zapichují a jak obtížně se odstraňují.

Rozhodující při výběru plemene by měl být i náš vlastní styl života. Je dobré počítat i s tím, že psi s krátkou čenichovou partií těžko snášejí vedra. Jsou-li menších tělesných rozměrů, snadno se přehřevají, také dost často vehementně chrápou, což se může stupňovat věkem. Hmotnější psi se nemohou přetěžovat přílišným pohybem. Pořídí-li si horský turista neapolského mastina, na túry jej zcela jistě nebude moci brát. Psy typu jezevčíka či baseta mívají někdy potíže s páteři (vyhřeznutí meziobratlových plotének), neměli by chodit po schodech.

Shrnuto: každý, kdo se pro určité plemeno rozhoduje, měl by zvážit i zdravotní dispozice, aby nebyl zaskočen zvýšenými výlohami za veterináře, ale také věděl, co jeho pes nemůže a co je mu naopak prospěšné.

Obecně je ideální psík, jehož by ze všech současných plemen za čas příroda vytvořila, byl středně vysoký, spíše lehčího rázu, suššího typu, dobře stavěný i úhlený, pružný, přiměřeného temperamentu a vytrvalosti, se středně dlouhou srstí. Ale ta fádnost! Jeden typ psa!

Proti: ona udivující i okouzlující až bizarní rozmanitost plemen! Vyber si dobře, člověče, k obrazu svému psíka, psíka s dychtivosti po tvé přítomnosti, po životě, po pomíjivých radostech tohoto světa, pak bude tvoje nelehká pouť tímto životem oblažená a zpříjemněná i přítomnosti psa. :o)


Je Dalmatin to správné plemeno pro mne

Většina nastávajících majitelů dalmatina (ale i těch ostatních plemen) se předem o plemeni dostatečně neinformuje. Po natočení filmu "101 Dalmatinů" se poptávka po tomto plemeni rapidně zvýšila. Důsledkem toho byl růst chovu u bezohledných, takzvaných komerčních chovatelů. Jsou to lidí, kteří nedbali na zodpovědný výběr partnerů a tím se odchovalo velké množství ubohých zvířat co se kvality a zdraví týče. To vše jen za účelem rychlého zbohatnutí. Tito lidé prodají štěně komukoliv kdo je ochoten zaplatit stanovenou cenu. Bohužel spousta těchto nových majitelů není připravena dalmatina vlastnit a nakonec se stavá, že velké množství zástupců tohoto plemene je opuštěno a hledají nové vhodné rodiny z útulků. Předtím než by jste měli udělat takovou chybu, která by Vás stála několik tisíc korun a ještě navíc poškození nevinného štěněčího života, si pečlivě přečtěte následující povídání.

Je jasné proč lidé chtějí dalmatina. Je to jedno z nejkrásnějších plemen. Nápadně půvabný zjev, krásná dekorace kožichu, noblesní vzezření, pohybující se s takovou lehkostí, ze snad každému musí začít bít srdce o překot, když tu nádheru spatří. Není snad nic roztomilejšího než štěně dalmatina. Ale právě tento fakt způsobil hodně problémů - opuštění Dalmatinů.

Když se podíváme do historie, byl Dalmatin vyšlechtěn jako doprovodný pes ke koňským kočárům. Pes vždy běhal pod nebo podél kočáru aby mohl uvolnit cestu od různých zaběhlých zvířat. Dalmatin byl také pes hlídač. Aby Dalmatin mohl splňovat svůj účel, musel být schopen uběhnout obrovské vzdálenosti a zároveň zvládnout ubránit svého pána. Proto má Dalmatin genetickou predispozici být velice aktivním psem a také obranyschopným. Je velice důležité pro nastávající majitele aby pochopily stupeň aktivity, kterou vyžaduje. Dobře odchovaný Dalmatin je velice aktivní a vyžaduje cvičení. Oplocený dvorek a páníček/ka, který bude každý den ochoten házet balonek, může být jedno z řešeni. Je potřeba se psovi věnovat denodenně.

U nezodpovědných chovů se můžeme setkat s Dalmatini kteří jsou až hyperaktivní. Dokonce ani pravidelné cvičení někdy nestačí aby se pes uklidnil. Protože Dalmatin pochází z pracovního temperamentu, měli by proto být sebejistý, hlásit rodině přítomnost cizí osoby a když je to potřeba tak bránit svojí rodinu. Aby jste vyloučili možnost, že se Váš pes stane agresivním, je potřeba zajistit bohatou možnost socializace. Je potřeba aby potkal různé lidi a různé psy ještě ve štěněčím věku aby pak v dospělosti mohl rozeznat od těch, kteří jsou přátelští a od těch kteří přátelští nejsou. Štěňata bez správné socializace se mohou stát agresivními ze strachu, což má za následek štípnutí zubama nebo kousnutí protože se lidí bojí.

Dalmatini jsou velice inteligentní přesto, že se povídá, že tak chytří nejsou. V podstatě, jsou někdy až moc chytří, což není pro jejích vlastní dobro. Mají tendenci přemýšlet, jednat samy za sebe a to s noblesou. Vypořádat se s tím je pro nezkušené majitele velice těžký úkol.

Úplně nový majitelé by určitě měli mít v plánu návštěvu psích školek pro štěňata a také hodiny základní poslušnosti. Ujistěte se, že se u dané školky používá výhradně motivační metoda jako je pochvala, dobré zacházení, hračky atd. Dalmatin není plemeno u kterého by byl úspěšný výcvik typu tvrdého drillu, trháním vodítka a hrubým zacházením. Proto je vhodné si s instruktorem promluvit ještě před začátkem hodin. Ujistěte se také aby neměl už předem špatné mínění o plemení. V mnoha případech není potřeba zvláštních certifikátů aby člověk byl instruktorem, proto je potřeba důkladně ověřit jeho schopnosti. Instruktoři kteří jsou členy výcvikové organizace by měli být dobrá volba.

Občas může i velice dobře vycvičený a poslušný Dalmatin majitele překvapit nějakým novým chováním. Je to jen jejich způsob ujištění, že je neberete nalehkou váhu.

Dalmatini jsou psi, kteří mají bydlet v domě. Je to společenské plemeno a každý jedinec chce být členem rodiny. Dalmatini kteří bydlí na dvoře nebo v kotci odděleně od rodinné aktivity jsou často nevyrovnánými jedinci a jistě i psychicky strádají což se projevuje štěkáním a podobným vyváděním. To ale neznamená, že Dalmatina nemůžete nechat doma samotného dokud jdete do práce. Znamená to spíše, že když celá rodina tráví společné chvíle doma, tak Dalmatin chce být jejich součástí. Také srst, kterou mají není přizpůsobena na pobyt v chladném počasí. Většina chovatelů si také obstarává speciální oblečky pro své miláčky pro případ studeného počasí (mrazů) a v pro případ, že se se psem bude v takovémto počasí zdržovat déle. Jestli přes celý den pracujete, tak je potřeba obstarat například psí dvířka aby se mohl na zahradě vyvenčit během dne.

Dalmatini patří k dost velkým plemenům. Dospělý jedinec vyrůstá kolem 61cm v kohoutku a může vážit i 35kg. Fenky jsou o trochu menší. Když spojíte velikost s mírou jejich aktivity můžete dojít k zajímavým závěrům. Jen si představte 30kilového psa, který se k Vám řítí v plné rychlosti. Není potřeba aby jste byly fyzikové a dokážete si spočítat a představit tu sílu ...

Pořizovat si Dalmatina jako společníka k malým dětem není dobrý nápad. Štěně Dalamtina roste velice rychle a je neuvěřitelně aktivní. Jejich velikost a aktivita pro batolata může být zastrašující. Jeden jediný pohyb ocasem (a ocas dalmatina je neustále v pohybu) může malé dítě povalit. Možná na to ze začátku vypadat legračně,ale nebude trvat dlouho než dítě dostane ze štěněte strach. Avšak Dalmatini představují výborné společníky a kamarády pro starší a slušně vychované děti.

Dalmatin pouští chlupy. Toto je vhodné zopakovat. Damatin pouští chlupy. Majitelé rádi říkají, že Dalmatin lína dvakrát do roka, šest měsíců na jaře a šest měsíců na podzim. Jejich chloupky jsou špičatě zakončené a proto se všude zapichují. Dennodenní kartáčování udržuje línání na minimumu ale neexistuje způsob aby se úplně zastavilo. Jestli někdo v budoucnosti vymyslí jak z Dalmatiních chlupů udělat zdroj energie ,stane se zajisté nejbohatším člověkem na světě. Hodně lidí trpící alergiemi přišli na to, že jí mají také na Dalamtiní chlupy. Lidem, kteří jsou příliš choloustiví na čistotu v bytě a těm, kteří se rádi oblékají do černého, nemusí díky tomu toto plemeno jednoduše vyhovovat.

Dalmatini mají často poruchu v produkci kyseliny močové a u některých to může vést až k tvorbě močových kamenů. Z tohoto důvodu je potřeba jedince, který je náchylný na tvorbu močových kamenů, krmit potravou s nízkým obsahem purinu. Potrava jako jsou vnitřnosti, zvěřinové maso atd. mají vysoký obsah purinu. Hovězí, drůbeží a jehněčí má také vysoký obsah purinů. Sýry, vajíčka a většina zeleniny má obsah purinů nízký. Většina majitelů dalmatinů krmí své psy žrádlem bez obsahu hovězího masa a vegetariánskou stravou. Puriny tvoří krystalky v moči. Krystalky se mohou vzájemně slučovat a dosáhnout velkosti kamene, který pak ucpe močovou trubici. Ucpání a zadržení moči není jen bolestivé, ale může být i životu nebezpečné. Péče zahrnující správnou výživu, neustálý přístup k čerstvé vodě, časté venčení a pozorování ph v moči může předejit zadržení moči ucpáním močové trubice. Dalmatini by nikdy neměli byt krmeni řadovým krmivem ze supermarketů. Dalmatinům, kteří jsou náchylný na tvorbu močových kamenů může veterinář předepsat i určité medikamenty. Zodpovědní chovatelé takové psy do chovu nepoužívají.

Někteří Dalmatini se mohou narodit hluší. Jiný zase můžou slyšet, ale pouze na jedno ucho (jednostranně slyšící - unilateral). Většina Dalmatinů ale slyší na obě uši (oboustranně slyšící - bilateral). Pan doktor Georgie Strain na Neurovědecké univerzitě v Luzianě ve Státech sebral údaje od více jak 4000 dalmatinů. Výsledek byl, že 7,9% dalmatinů je oboustranně hluchých a 21,8% jednostranně. Zodpovědný chovatelé nechávají vyšetřit všechna svá štěňata ve věku 6-7týdnů a to metodou prostřednictvím BAER testu (Brain Auditory Evoked Response). Tento test neprovádí každé veterinární pracoviště protože vyžaduje speciální trenning a velice drahé přístroje, ale většina specializovaných pracovišť zaměřena na neurologii je mají (v ČR jsou pouze dvě). Seriózní chovatelé také nechávají vyšetřit i rodiče štěňat - otce i matku. Menší riziko narození oboustranně hluchých štěňat je u rodičů oboustranně slyšících. Jednostranná hluchota u jen jednoho z rodičů má dvakrát větší procentuelní pravděpodobnost narození hluchých štěňat.

Další zdravotní potíže, které se u dalmatínů mohou objevit je displázie kyčelního kloubu. Tato deformace se u Dalmatinů objevuje jen zřídka, ale bylo by rozumné vybrat si štěně od rodičů, kteří jsou prokazatelně zdraví - mají certifikát pověřeného veterináře. Displázie kyčelního klubu je deformace kyčelního pouzdra, což je pro ně velice bolestivé. Dokonce pár postižených zvířat muselo být kvůli tomuto uspáno.

Dalmatini se umí smát :o) Když se Dalmatin směje, zahrne své pysky a odhalí zuby. Je to velice podobné vrčení ale znamená to ve většině případů náklonnost. Dalmatin se také může smát když projevuje podřízenost a někdy také když si myslí, že má trable. Jejich teorie je, že se nikdo nemůže zlobit na smějícího se psa (a ve většině případů to funguje!) Každopádně ale pro lidi, kteří se se "smějícím" psem ještě nesetkali,to může vypadat spíše výhrůžně.

Neexistuje univerzální plemeno pro každou osobu. Každé plemeno má své klady i zápory , je normální že existuje spousta PRO i PROTI pořídit si (nejen) Dalmatina. Pak je na vas je zvážit a rozhodnout zda je Dalmatin to pravé plemeno pro vas.

PRO PROTI
Šťastný a radostný! Velice živý, aktivní
Výborný rodinný pes. Možná až příliš aktivní pro malé děti. V případě že máte malé dítě je nezbytný dohled dospělého člověka při jejich hře (to ostatně platí i pro všechná plemena).
Inteligentni , ochotny se podřídit, velice rychle se učí Potřebuje něžné, motivační zacházení při tréninku základní poslušnosti se kterou je potřeba začít prakticky už ve velice ranném období . Není vhodný pro lidí kteří neumí stanovit jasná pravidla. Nereagují na násili v případě neposlechnutí povelů
Má rád lidí, výborný pes do domácnosti, výborný společník jak doma tak i na cestách. Není plemeno které by mohlo žít na dvoře / v kotcí. Vyžaduje být součásti rodiny.
Má přirozený vztah ke koním, má rád turistiku, jogging, jízdu u kola nebo kolečových bruslích se svým pánem Potřebuje pravidelný tréning.
Přírozený ochránce, zdvořilí, když se mu ostatní správně představí, oddaný rodině a blízkým kamarádům, když to vyžaduje okolnost bude bránit svojí rodinu, nekouše pokud ho někdo nevyprovokuje. Štěňata potřebují správnou socializaci s různými typy lidí. Štěňata bez správné socializace můžou být plachá a nebo agresivní
Všeobecně je snášenlivý s ostatními psy zvlášť jestli je k tomu správně veden (správná socializace). Hodně lidí má i více dalmatinů (I jiných psů) V případě špatné socializace může být nesnašenlivý k ostatním psům
Velice jednoduchá péče. Je čistotný a velice jemný / nevydávají žádný psí zápach Pouští chlupy celeoročně - chloupky se pak zapichuji do oblečení nebo nábytku.
Všeobecně velice zdravé plemeno. Kvůli kratkému kožichu nevhodný na venkovní pobyt za studeného počasí. Hluchota postihuje přibližně 8% populace. Kupujte si pouze testované štěně s BAER certifikátem. Nachylný jedinci k tvorbě močových kamenů vyžadujou stravu na bázi nízkého obsahu purinu aby se zabránílo jejich další tvorbě
Dalmatini od seriozních chovatelů je ten nejlepší, milující, inteligentním zdravý rodinný kamarád. Popularita plemene způsobila nezodpovednou produkci štěňat chamtivými komerciálními chovateli. Spousta útulky dnes poskytuje dočasný domov štěňatům i dospělým opuštěným dalmatinům. Proto kupujte jen od těch zodpovedných chovatelů nebo třeba udělejte i dobrý skutek a adoptujte si opuštěné zvíře.

Teď, když jste si přečetli pár faktů, se můžete rozhodnout jestli doopravdy chcete Dalmatina. Pokud si myslíte, že by jste všechny nástrahy zvládli, přečtěte si níže, jak si najít seriozního chovatele.


Jak si vybrat chovatele

V praxi lze chovatele rozdělit zhruba do třech skupin. Do té první se zařazují majitelé, kteří odchovají jeden nebo dva vrhy a s chovem končí dříve, než nabudou alespoň základní praktické zkušeností. Většinou jsou to lidé kteří si pořídily fenu a dopřejou ji jednou nebo dvakrát za život aby byla matkou, nebo lidé kteří si pořídili páreček. Většinou tento druh chovatelů nad kvalitou těchto spojení příliš neuvažují a když ano tak jím chybí základní znalostí o plemení - standard, také o dědičných chorobách které se mohou vyskytnout. Proto většinou nemají udělané žádné zdravotní testy své feny ani je nepožadují od partnera. Také moc neznají linií (předky) své feny a budoucího partnera po několika generacích nazpátek aby vůbec mohli uvažovat o tom jestli se k sobě chodí. Tyto lidé by sice chtěli odchovat pěkná štěňata, ale z časových nebo jiných důvodů chtějí krýt psem který není příliš daleko. Štěňatům se snaží věnovat tu nejlepší péči, ale často nevědí jak na to. Tento typ chovatelů asi neposune plemeno příliš kupředu, ale ani mu nijak moc neublíží.
Druhá kategorie by se spíše nazvala "množiteli". Jejích zájem je čistě ekonomický a dávají přednost množství před kvalitou. Snaží se odchovat za co nejmenších nákladů co nejvíce štěňat a ta pak prodat s maximálně možným ziskem. "Na dvoře" mívají to, co je módní a co se tedy dobře prodává. Zdravotní testy na chovných zvířatech nedělají - je to zbytečné vyhazování peněz. Volba chovných partnerů také závisí na financích. Velikou bolesti takových chovů bývá péče o štěňata a to zvláště v oblastí výživy. Štěňata také trpí nedostatkem socializace. Takovito chovatele většinou dopředu mají připravenou řeč která by měla ujistit budoucího kupce že koupě štěněte z jeho chovatelské stanice je to nejlepší. Také o matce a otci uslyšíte to nejlepší. Dokonce Vám může i zaručit, že jsou zdravý nebo, že jsou šampioní a přitom Vám nedoloží žádný písemný důkaz - ověřený certifikát. Většinou budou pomlouvat ostatní chovatele a budou nadávat na klub. V krajném důsledku mají na mysli jen jak se rychle zbavit štěněte a ještě aby za to dostali dobře zaplaceno.
Teprve třetí skupina v sobě zahrnuje to, co si většina z nás pod pojmem chovatelství představuje - poctivost, dlouhodobý zájem o plemeno, praktické zkušenosti a teoretické znalosti. Chovatel hodný toho označení se snaží v rámci možnosti odchovat štěňata zdravá a co nejvíce vychovující požadavkům standardu plemene, a to jak po stránce exteriéru tak i povahy. Takový chovatel vám umožní prohlédnout zdravotní atesty obou rodičů, někdy dokonce i předků jestli je má k dispozici. Také se můžete podívat na získané tituly z výstav nebo zkoušek. Rád vám předvede všechny své psy a samozřejmě i rodiče. Ví přesně proč si zvolil tuto kombinaci a rád Vám ji vysvětlí se společném prohlédnutím v průkazu původů. Podá vám základní informace o odchovu štěněte. Prodejem štěněte váš kontakt nekončí. Je ochoten vám stále poskytnout jakékoli informace které budete potřebovat.


Jak je to s cenou

Pro nového majitele by cena neměla být rozhodujícím faktorem k pořízení nového člena rodiny. Kdo se rozhodne ke koupi čistokrevného Dalmatina, tedy s průkazem původu, musí počítat s náklady v průměru od 8 až 15 000 korun v Čechách, nebo 800 až přes 1000 EUR v zahraničí.
Každý slušný a zodpovědný chovatel ví, že na štěňatech se vydělat nedá, zvlášť když se věnuje serióznímu chovu který si žádá značné náklady. Cena štěněte představuje částku na pokrytí těchto nákladů. Náklady na veterinární péči, na poplatek za krytí, na správní poplatky (krycí listy, poplatky klubů, vystavení očkovacího průkazy, průkazy původu) na krmení březí a kojící feny a pak i štěňat. I tady se náklady můžou lišit a záleží zda chovatel vybere psa na kryti své feny ze sousedství nebo pojede i několik set kilometrů. Protože si vybíráme nejlepší psy, jsou tedy i nejdražší. Záleží také zda chovatel krmí fenu a štěňata "rohlíkem a mlékem" nebo masem a kvalitním granulovaným krmivem, pravidelně odčervuje (každých 10-14dní), očkuje a nechá změřit sluch štěňat aby budoucí majitel měl záruku, že štěně není hluché. Kdyby chovatele ještě na této náklady započítávali do prodejny ceny štěněte hodinovou mzdu za probdělé noci a dny a každodenní práci musela by být prodejní cena v mnoha případech ještě mnohem vyšší. Hlídat štěňata před zalehnutím, uklízet nečistoty, prát počůrané deky a prostěradla, venčit ve dne v noci matku za každého počasí a když štěňata povyrostou se jím věnovat aby byla dobře socializovaná. Tuto práci chovateli nikdo nezaplatí.
Jiná situace je, když se narodí štěně které má určitou odchylkou v exteriéru od předepsaného standardu a tedy může být "jen" mazlíčkem a společníkem (ne do chovu a výstavy). Těchto vad exteriéru se nový majitele štěněte vůbec nemusí všimnout a každý seriozní chovatel na určitý nedostatek u štěněte nového majitele vždy předem upozorní. U těchto štěňat je kupní cena zpravidla nižší a je věcí dohody mezi chovatelem a novým majitelem.
Navzdory prokazatelné oprávněnosti průměrné kupní ceny existují prodávající kteří nabízejí čistokrevné psy za mnohem méně - třeba bez průkazu původu. Nebo to můžou být množitele nebo obchodnici se zvířaty, pro něž je jediným kritériem zisk.Protože potřebují hodně prodávat tak se snaží maximálně snížit náklady. Ti ale přitom neberou ohledy na skutečné potřeby psů a jsou schopní je držet v králikárnách, krmit podřadným krmivem, neposkytnout jim ani minimální veterinární péči a feny kryji při každém hárání bez ohledu na to jaký je její zdravotní stav nebo že jsou vyčerpané předchozím vrhem. Také se můžete setkat s chovateli kteří vám nabízejí, že vám štěně dovezou až do domu. Není snad ani potřeba být velkým znalcem kynologie, abychom pochopili, že tady možná něco nebude úplně v pořádku. Jak si vybrat chovatele můžete číst výše.
Každopádně pořizovací cena psa tvoří jen zlomek celkových nákladů které vynaložíte během jeho života. Proto by neměla být rozhodující.


Jak si vybrat štěně

Budoucí povahové vlastnosti lze rozpoznat brzy.
Jemná srst, dojemně a důvěřivě hledící oči, ještě trochu neohrabané pokusy o první kroky... Kdo by dokázal odolat roztomilému štěněti? Štěňata nás dojímají, jsou malá a bezmocná. Rozhodnutí bývá proto velmi rychlé: Jedno z nich si prostě musíme vzít domů.
Štěňata si rychle získávají naše srdce. Než se však skutečně rozhodneme ke koupi nového čtyřnohého člena rodiny, měli bychom si toto rozhodnutí důkladně rozmyslet. Roztomilost štěňátka totiž po několika týdnech vyprchá. Z malého legračního psího dorostence se stane dospělé zvíře, které může podle plemene dosáhnout značné velikosti. Řada malých plemen může sice vypadat roztomile i v pokročilém věku, ale přesto si je nikdo se štěňátkem nepoplete. Také malý psi rostou a dospívají, a podle toho bychom s nimi také měli jednat.

Co očekávám od svého psa?
Dříve než si pořídíme štěně, měli bychom si zjistit, který pes vůbec vyhovuje našemu životnímu rytmu. Zde samozřejmě hraje svoji roli celá řada faktorů: velikost bytu nebo domu, zahrada, doba, kterou můžeme svému psovi věnovat, ostatní členové rodiny, další domácí zvířata atd. Jakmile je jasné, jaké životní prostředí a podmínky můžeme svému budoucímu psovi nabídnout, měli bychom jít do sebe a důkladně zvážit, jaké požadavky budeme klást na svého psa. Má to být čistě rodinný pes, který má být spokojen s pravidelnými procházkami, trochou péče a spoustou hlazení? Chceme se s ním věnovat agility, coursingu nebo jiným sportovním, aktivitám? Má se úspěšně prezentovat na mezinárodních výstavách, nebo má sloužit jako hlídací pes?
Vhodnost psa pro určité účely závisí samozřejmě na jeho plemeni a také na povaze určitého jedince. Většina populárních plemen psů byla vyšlechtěna za určitým cílem a pro určitý účel a rozhodně nemůžeme udělat chybu, budeme-li psa používat v souladu s jeho původním určením, pokud je to v dnešních podmínkách možné, a samozřejmě ve shodě s vhodnými oblastmi použití odpovídajícími zákonu a správnému držení psa a péči o něj! Chování psa však do značné míry ovlivňuje také jeho povaha: dominance, podřízenost, bojácnost, přátelskost, sebejistota, samostatnost, otevřenost, temperament, obranářský a hlídací pud, to všechno jsou faktory, které lze rozvíjet nebo potlačovat socializací psa, životními podmínkami a výcvikem, ale na druhou stranu je třeba říci, že již u štěňat se projevují jejich výrazně vyjádřené vlohy a vlastnosti.

Rada chovatele
Chování štěněte nám může ledacos říci o jeho budoucí povaze. Zkušený chovatel přesně sleduje chování jednotlivých štěňat ve vrhu. Již v tlačenici u "mléčného baru" a při hře malých štěňat je patrné, které štěně je rozhodné a které je spíše zdrženlivé. Každé štěně má vlastní osobnost a při podrobném sledování můžeme jeho povahu dobře odhadnout. Jako budoucí majitelé psa bychom si měli při výběru štěněte nechat poradit od chovatele. Ten zná svoji smečku nejlépe a odmalička a může pravděpodobně nejlépe posoudit, které štěně je nejvhodnější pro určitý životní styl daného zájemce. Samozřejmě stále platí staré zlaté pravidlo, že štěně si hledá svého nového majitele a nikdy tomu není jinak! Tato stará moudrost však bohužel není vždy realizovatelná. V případě pochybností bychom měli raději poslechnout chovatele.

Diskuse kolem vloh a prostředí
Tato diskuse dokáže rozbouřit krev a vášně nesčetných vědců zabývajících se výzkumy chování psů a v dnešní době nalezla své uplatnění v ordinacích nadšených psychologů zvířat. Diskuse kolem vloh a prostředí se zaobírá otázkou, zda je povaha zvířete (a člověka) více určována prostředím (vnější vlivy), nebo zda je více závislá na genetickém potenciálu.
Každý znalec a milovník psů ví, jak důležitá je pro psa raná socializace a důsledná, ale láskyplná výchova. Ne nadarmo stále slýcháme "Problém není ve psovi ale na druhém konci vodítka!" Toto tvrzení bývá nepochybně velmi často pravdivé a přesně vystihuje celý problém. Přesto se může stát, že vrozené povahové vlastnosti nebo temperament psa přesahují možnosti majitele a nakonec se vyvine problémové chování psa.

První dojem
Taková zklamání a problémy bývají pravděpodobné, máme-li možnost dostatečně se předem seznámit s chováním štěněte. Lidé bez zkušeností se psy by si proto například rozhodně neměli vybírat vysloveně dominantní štěně, které jím během třech nebo čtyř týdnů bude skákat po hlavách a nakonec se stane nekotrolovatelným. Milovníkům psů zvyklým poklidnému rytmu života bude nepochybně víc vyhovovat vyrovnaný a kIidný pes než výbušné klubko energie. Aktivní sportovec potřebuje psa, který je schopen s ním při jeho aktivitách držet krok. Podle čeho ale poznáme, zda je štěně spíše dominantní a samostatné, nebo podřízené a opatrné? Velmi důležité je důkladně sledovat jak se štěňata chovají, jakmile zpozorňují neznámou osobu. Některá zvědavě vylézají ze svého hnízda a důkladně si prohlédnou každou návštěvu, jiná raději zůstávají v bezpečném hnízdě a odvažují se ven až po důkladné úvaze, nebo vůbec ne. Toto chování je první známkou naznačující sebevědomí psa. Chování štěňat při hře nám rovněž může prozradit mnohé. Některá štěňata jsou divoká a nespoutaná, jiná spíše zdrželivá a někdy dokonce trochu bolestínská, když si jejich sourozenci hrají a dovádějí příliš bezohledně. Rozhodně bychom si měli rezervovat několik hodin času na to, abychom štěňata důkladně pozorovali při hře. Budeme-li pozorní, brzy postřehneme, které povahové vlastnosti u jednotlivých psů dominují.

Prostředí
Chování štěněte může ovlivnit také prostředí. K prostředí patří samozřejmě i krycí pes a chovná fena z jejichž spojení štěně vzešlo. Fena hraje v prvních fázích vtiskávání ústřední roli. Chová-li se tato fena vůči lidem přátelsky a otevřeně, budou také její štěňata rychlejí navazovat přátelský kontakt s člověkem. Je-li fena naproti tomu vysloveně bojácná nebo agresivní, mohou se tyto její povahové vlastnosti projevit i na jejích potomcích. Výhodou je máme li možnost seznámit se také s otcem štěňat. Jeho vzhled a chování nám mohou ledacos napovědět o budoucím vývoji štěněte.

Testy povahy
Za první test štěňat, který byl zpřístupněn široké veřejnosti, můžeme děkovat Američanovi Williamovi Campbellovi. Jeho kniha Behavior Problems in Dogs (Problémy v chování psů) se často cituje a používá ještě dnes. Třebaže se rešerše psychologů zvířat vztahují většinou k problémům chování zvířat obecně, jeho kniha obsahuje celou kapitolu zabývající se výhradně chováním štěňat a úspěšným testem povahy štěňat. Campbellův test dnes používá celá řada chovatelů a jiných znalců psů a vysoce si ho cení. Volhardův test, jehož pět prvních kroků je shodných s Campbellovým testem, je zaměřen na vyhodnocení individuálního temperamentu jednotlivých štěňat. Testuje se:

a.. dominantní chování,
b.. podřízenost,
c.. samostatnost,
d.. poslušnost
e.. pracovní potenciál a
f.. sociální chování

1.fáze testu: Ochota štěněte navazovat kontakty
Štěně se oddělí od sourozenců ve vrhu a vypustí se na libovolném místě. Poté si klekneme kousek od něj na zem, jemně zatleskáme a pokusíme se štěně přilákat. V tomto případě je rozumné nelákat štěně směrem k jeho pelíšku, ale raději opačným směrem. Nyní sledujeme, jak se štěně chová. Přichází se zvednutým ocáskem, poskakuje kolem nás a chňapá nám dokonce po rukou? Pokud ano, můžeme předpokládat, že máme co do činění s velmi dominantním psem. Chová-li se otevřeně, vstřícně, ale současně přátelsky (například olizuje ruce testovací osoby), je to pro nás známkou toho, že jde sice o sebevědomé štěně,ale současně štěně ochotné uznávat autoritu člověka. Štěňata, která nereagují na zatleskání nebo se projevují bázlivě, jsou viditelně introvertní a nemají žádná zvláštní zájem o kontakt s lidmi.

2. fáze testu: Je štěně ochotno následovat člověka?
Povstaneme a vzdálíme se od štěněte. Zde je důležité štěně opravdu pozorovat. Jak se v tomto okamžiku chová? Následuje testovací osobu neprodleně se zvednutým ocáskem, nebo ponechá ocásek spuštěný? Váhá štěně, než se rozběhne za testovací osobou, nebo dokonce běží jiným směrem? Štěňata, která sledují testovací osobu neprodleně, jsou ochotna uznat člověka jako vůdce smečky. Jestliže se zdráhají následovat odcházejícího člověka, můžeme očekávat, že se z nich vyvinou nezávislí a poměrně svéhlaví psi.

3. fáze testu: Jak štěně reaguje na přetočení?
V této fázi testu převalíme štěně na hřbet a přidržíme ho v této poloze zhruba 30 vteřin. Reakcí některých psů na takové jednání je silné vzpouzení se, vrčení a kousání. Takové chování samozřejmě ukazuje silné sebevědomí a vyslovenou dominanci. Jestliže se štěně vzpouzí a vrčí, aniž by se pokoušelo kousnout, je poněkud méně dominantní. Přejeme-li si dobře vychovatelného rodinného psa, měli bychom možná raději sáhnout po štěněti, které v tomto testu nereaguje tak bouřlivě. Dobré je, jestliže se štěně nejdříve vzpouzí, ale pak se rychle zklidní, jakmile s ním navážeme zrakový kontakt. Psi, kteří se vůbec nebrání proti poloze na hřbetě, mají sklon k podřízenosti. Tento test nám poskytne základní informace také o tom, jak si bude pes schopen poradit ve stresových situacích.

4. fáze testu: Sociální dominance
Posadíme se vedle stojícího štěněte a začneme ho hladit od hlavy směrem k ocasu. Hlazení musí pokračovat, dokud pes neprojeví jednoznačnou reakci. Poskakuje kolem, chňapá po ruce a pádluje tlapkami? Hopká štěně kolem, vyzývá člověka ke hře, aniž by chňaplo po ruce? Pokouší se olizovat člověku obličej? Olizuje mu ruce a převaluje se na zemi? Běží pryč? V této fázi testu se zkouší, zda je štěně ochotno vystavit se určitému chování člověka, aniž by proti němu bojovalo. Vyskakování a chňapání jsou pokusy dominovat člověku. Odbíhání znamená nezávislost. Jestliže štěně ochotně přijímá hlazení, můžeme předpokládat, že jde o psa, který je ochoten bez protestů se podvolit dominanci člověka.

5. fáze testu: Chování při ztrátě kontroly
Nyní zvedneme štěně ze země a držíme ho ve vzduchu zhruba 30 vteřin. Zde je důležité, abychom štěně drželi správně, aby jeho chování nebylo ovlivněno nepříjemnými pocity. Také zde lze pozorovat jednoznačně dominantní chování štěněte: vysloveně dominantní pes se bude vzpouzet, bude vrčet a kousat. S klesající dominancí štěněte mizí také snaha kousnout. Psi, kteří jsou založeni méně dominantně, se proti této poloze nijak nebrání a dokonce olizují prsty testovací osoby. Jestliže štěně vůbec nereaguje a ztuhne ve strnulé poloze, máme co do činění s velmi introvertním nebo bojácným exemplářem.

6. fáze testu: Aportování
Během šesté fáze testu se testuje ochota štěněte přinášet předměty. Přidřepneme si ke štěněti a vzbudíme jeho pozornost zmuchlanou papírovou kuličkou. Jakmile se štěně fixuje na papírovou kuličku, odhodíme ji do vzdálenosti několika málo metrů. Nyní se můžeme setkat s několika různými projevy chování:
- Pes běží za papírovou kuličkou,zvedne ji a utíká s ní pryč.
- Pes následuje sice předmět, ale bez zájmu vedle něj zůstane stát.
- Pes aportuje papírovou kuličku a přinese ji k testovací osobě.
- Štěně se sice pohne směrem, kterým jsme předmět odhodili, ale vpůli cesty ztratí zájem.
- Vůbec nezareaguje.

Při tomto pokusu samozřejmě nejde jen o samotné aportování: psi, kteří jsou ochotni aportovat, většinou také ochotně spolupracují s člověkem. Často je lze použít pro nejrůznější oblasti a bývají poměrně dobře cvičitelni i jako slepečtí psi.

7 fáze testu: Citlivost na nepříjemné pocity
Chceme-li zjistit citlivost štěněte na nepříjemné pocity, stiskneme lehce mezi palcem a ukazovákem (pozor na nehty ty nesmíme použít nikdy!) volnou kůži mezi prsty přední tlapy. Pomalu počítáme do deseti a plynule přitom zvyšujeme tlak. Jakmile štěně projeví nevůli nebo se pokouší odtáhnout tlapu, zkoušku ihned přerušíme. Štěňata, která projevují nepříjemné pocity hned nebo bezprostředně po dvou vteřinách, reagují na nepříjemné pocity citlivěji.

8. fáze testu: Sluch
K tomuto testu nepotřebujeme nic jiného než starou plechovku a lžíci. Lžící několikrát udeříme na plechovku a pozorujeme, jak štěně reaguje na tento neznámý zvuk. Někteří psi naslouchají, pokoušejí se zvuk lokalizovat a zdroj hluku obíhají se štěkáním. Jiní se nehnou z místa, ale nahlas štěkají. Existují však také štěňata, která se cíleně pokoušejí přiběhnout ke zdroji hluku. Jejich sluch je mimořádně citlivý a schopný lokalizovat zdroj zvuku. Jestliže se štěně schovává nebo vůbec nereaguje, je bojácné, bez zájmu, nebo podle okolností dokonce hluché.

9.fáze testu: Zrak
Zde je cílem otestovat, jak pes reaguje na neznámé předměty. Volhardovi doporučují upevnit na provaz velký ručník a pohybovat jím v blízkosti štěněte. Štěňata, která ručník napadají a zakusují se do něj, jsou velmi dominantní a odvážná. Méně dominantní, ale je?tě sebevědomá jsou štěňata, která sledují ručník s vysoko zdviženým ocasem a štěkají. Projevuje-li pes zájem a snaží-li se prohlédnout si důkladně neznámý předmět zblízka, můžeme jeho chování hodnotit jako inteligentní. Stažený ocas a útěk jsou problematické reakce.

Vyhodnocení:
Štěňata, která ve většině testovacích fází projevila jako nespoutaná, odvážná a útočná, mají sklon k dominanci a agresivitě. V nesprávných rukou s z nich snadno vyvinou nekontrolovatelní kousaví psy vzpouzející s lidské autoritě. Takoví psi patří jen do rukou odpovědných a zkušených osob.
Jestliže se štěně během jednotlivých fází testu projevuje sice sebevědomě, ale neprojevuje se u něj přehnaně dominantní chování, jedná se podle všeho o psa, který je ochoten uznávat člověka jako autoritu. I ten však potřebuje zkušeného důsledného majitele, který nedovolí svému psovi, aby mu dominoval. Nezkušení majitelé psů mívají s příliš sebevědomími psy často potíže, protože jejich výchova přesahuje jejich možnosti.
Štěňata která se během fází testu projevují jako otevřená, přátelská a s velkým zájmem o veškeré dění, aniž by byla příliš rázná a razantní, bývají zpravidla poměrně bezproblémová. Většinou jsou schopna rychle se přizpůsobit nezvyklým situacím a jejich výcvik bývá snadný. Vzhledem k jejich temperamentu však mohou přinášet starosti v případech, kdy k rodině patří malé děti nebo staří lidé.
Jestliže jsou v naší rodině malé děti nebo staří lidé, vybereme si raději štěně, které se během testu projevovalo poněkud méně sebevědomě. To se bude stále snažit poslouchat svého pána a jeho výchova bývá zpravidla snadná. Takový psi se i při styku se slabšími lidmi a malými dětmi projevují jako ohleduplní a opatrní.
Štěňata, která s během testu chovala spíše zdrželivě, trpí nedostatkem sebevědomí. Později budou neustále vyhledávat úzký kontakt se svým majitelem a v neznámých situacích se budou chovat bojácně. Takový psi patři do rukou trpělivým a láskyplným majitelům, kteří svého psa nikdy nepřetěžují.
Existují také štěňata, která se během celého testu chovají s naprostým nezájmem. Ta jsou nezávislá a o člověka nejeví nikdy příliš velký zájem. Takový psi se často i v budoucnu projevují jako svéhlaví samotáři a podivíni, kteří rádi dávají najevo, že svého majitele vlastně k přežití nijak nepotřebují.