English  |  Mapa stránek

CHOVATELSKÁ STANICE
Dalmatinů

Sunset Dalmatian

Dalmatin INFO

FCI standard plemene s komentářem ECDC

Úvod:
V tomto přehledu jsou obsaženy komentáře a vysvětlivky ke standardu Dalmatina FCI č.153 ze dne 14.4.1999. Cílem tohoto přehledu je, aby se používal ke školení rozhodčích a také aby se dosáhlo sjednoceni posuzování plemene mezi evropskými a skandinávskými rozhodčími. Tento přehled také může být využit ke vzdělávání chovatelů k větší vědomosti a pochopení standardu plemene.
Velkou předností by bylo kdyby se stejný přehled používal ve všech zemích, které jsou členem ECDC. Přehled by měl být přístupný v několika jazycích: jazykem každého z členů, doplněn Angličtinou, Němčinou a časem i Francouzštinou.
Komentáře jsou soustředěny na různé detaily vzhledu a exteriéru, které jsou zahrnuté ve standardu. V přehledu jsou obsaženy vysvětlivky k určitým bodům podle pořadí, aby se dosáhlo lepšího pochopení a aby se vyhnulo případným nedorozuměním. K některým příkladům není uveden žádný komentář a důvodem je, že standard jasně vysvětluje co je žádané, a komentář by byl příliš...
Která ilustrace by byla vhodná k určitému textu ponecháváme na rozhodnutí každého klubu za sebe.

FCI standard číslo 153 , ze dne 14.04.1999
původ: Dalmácie, Chorvatská republika
patronát: FCI
užití: Doprovodný pes, rodinný pes, vhodný k výcviku pro různé účely.
KLASIFIKACE FCI:
skupina: 6 - Honiči a barváři
sekce: 3 - Příbuzná plemena bez pracovní zkoušky

krátke shrnuti historie: Původ dalmatina je dosud nejasný a spočívá pouze na domněnkách. Z maleb, objevených v hrobkách egyptských faraonů a shodujících se s malbami ze 16.-18. století, je možné se domnívat, že dalmatin existuje po celá tisíciletí. Církevní kroniky ze 14. století a z r. 1719 poskytují seriózní základy pro závěr, že rasa vznikla ve středomořské oblasti a zejména v okolí pobřeží Dalmácie. Nejstarší důkazy byly nalezeny na obrazech italských malířů ze 16. století a fresce v Zaostrogu /Dalmácie/, která byla datována přibližně do r. 1710. Práce Thomase Bewicka, publikovaná v r. 1792, obsahuje popis a kresbu dalmatina, kterého Bewick nazývá "Dalmatin" nebo "Kočárový pes". První standard dalmatina byl sestaven v r. 1882 Angličanem jménem Vero Shaw. Tento standard byl zapsán jako oficiální v r. 1890.

komentář: Existuje mnoho spekulací ohledně původů dalmatina. Přesně odkud pochází a k čemu je člověk používal ještě není přesně zodpovězené. To, že se Dalmatin zařazuje k velice starým, až starodávným plemenům, datovaným k několik stovek a možná i tisícům let nazpátek, se všeobecně všichni schodují. Jedna teorie je, že přijel z Indie do Evropy ve středním věku s cikánskými cestovateli. Koncem 18. století začínalo být toto plemeno velice populární v Anglii a také v ostatních státech Evropy a to jako kočárový pes u různých významných stájí. Avšak Dalmatin nebyl používan pouze jako dekór pro aristokraty, ale jeho role byla také jako pes obránář a hlídač, když zustával u stájí.
Svého pána Dalmatin také doprovázel na jeho vyjížďkách na koni, vedle kterého běžel v bezprostřední blízkosti.

celkové vzezření: Dalmatin je dobře vyvážený, nápadně tečkovaný, silný, svalnatý a aktivní pes. Symetrický ve svých tvarech, bez hrubosti a těžkopádnosti a jako bývalý "kočárový pes" schopný velké vytrvalosti a značné rychlosti.

komentář: Dalmatin je dobře vyvážený pes. To znamená, že by měl být mírně obdélníkového tvaru. Neměl by být kvadratického, ale také ne příliš dlouhonohý nebo krátkonohý.
Výraz "nápadně tečkovaný" znamená, že by tečkování mělo být na Dalmatinovi vidět. Přiliž mnoho teček, které splývají a tvoří tmavé plochy a také velice řídké tečkování s pouze několika tečkami, by neměli být posuzovány jako základní chyba. Tečkování u Dalmatina bychom nikdy neměli zařazovat nad typem zvířete, stavbou těla a pohybem.
Výraz "silný" představuje psa s dobrou substancí a dobře vyvinutým tělem. Kromě toho ještě znamená, že by pes měl být v dobré kondici s dobře vyvinutými svaly (ne však přehnaně), pevným a silným tělem. Dalmatin by neměl vypadat jako slabý nebo příliš hubený. Také je potřeba brát v úváhu, že Dalmatin dospívá poměrně pozdě a nebude úplně dotvořený a zcela dospělý do věku svých třech až čtyřech let. Není náhoda, že pes bude ve svých nejlepších letech tak kolem osmi let. Mladí psi se správnými proporcemi a stavbou těla můžou působit trošku "nohatě", aniž by to byla chyba.

důležité proporce:
délka těla : výška v kohoutku = 10 : 9
délka lebky : délka čenichu = 1 : 1

komentář: Tyto proporce byly přidány do nového standardu z roku 1999. Tento dodatek byl velice vítán z toho důvodu, že už nebude místo pro svobodné tlumočení.

povaha/temperament: Vstřícný a přátelský, ne plachý nebo váhavý, bez nervozity a agresivity.

komentář: Neměli bychom zapomínat na to, že Dalmatin byl původně používán jako hlídací pes, takže má v sobě malinko i hlídacího instinktu. Samozřejmé je, že v moderní společnosti je každopádně potřeba, aby psi byli více otevření a přátelští k cizím lidem. Velice bázlivé nebo nervózní chování nemůže být přijatelné pro chov, a také chyby chování jako je agresivita by měly být úplně vyřazeny.

HLAVA: Správné délky.
lebeční partie: Lebka plochá, poměrně široká mezi ušima, spánková část dobře utvářená. Mírná čelní rýha. Zcela bez vrásek.

komentář: To, že lebeční partie je poměrně široká mezi ušima a spánková část je dobře utvářená znamená v konečném důsledku, že lebka je jasně pravidelná. Proporce jsou takové, že délka lebky, šířka a hloubka lebky by měly být přibližně stejné. Standard také navodí, že "Důležitou proporcí" hlavy je také délka lebky, která je v poměru s čenichem 1:1. To znamená, že příliš krátký nebo příliš dlouhý čenich je chybou.

stop: mírně zdůrazněný.

komentář: Stop, který je příliš výrazný dává nesprávný profil (jako u Pointera)


správné proporce hlavy - z profilu
správné proporce hlavy - ze předu

délka čenichu je ve stejném poměru jako délka lebky (a=b)
příliš hrubý typ hlavy a zároveň krátká čenichová partie

příliš jemná hlava
příliš výrazný stop

lícní partie:
nosní houba: U černě tečkovaných vždy černá, u hnědě tečkovaných vždy hnědá.
čenich: Dlouhý, silný, nikdy špičatý. Hřbet nosu rovný a rovnoběžný s horním obrysem lebky.
pysky: Souměrné, těsně přiléhající k čelisti, ne převislé. Úplná pigmentace pysků je žádoucí.

komentář: Malý počet Dalmatinů má úplnou pigmentaci pysků. Jsou to většinou ti, kteří jsou hodně tečkovaní. Nedostatek pigmentace pysku by se neměl brát jako hlavní nedostatek.

čelisti/zuby: Čelisti silné s dokonalým a pravidelným nůžkovým skusem, tj. řezáky horní překrývají řezáky dolní a jsou vsazeny kolmo v čelisti. Žádoucí je kompletní soubor 42 zubů /ve shodě se zubním vzorcem/. Zuby mají správné proporce a jsou bílé.

komentář: Silné a bílé zuby s dokonalým a pravidelným nůžkovým skusem by se měly preferovat. Také jsou ale jedinci, kterým zuby chybí. Každá odchylka co se zubů týče, od toho co standard nařizuje, by měla být brána na vědomí a váha této odchylky by se měla projevit v konečném celkovém posudku všech předností a chyb daného jedince.

oči: Posazené mírně od sebe, střední velikosti, kulaté, bystré a jiskrné, s inteligentním a pozorným výrazem. Barva je tmavohnědá u černě tečkovaných, světle hnědá až jantarová u hnědě tečkovaných. Oční okruží plně černé u černě tečkovaných, plně hnědé u hnědě tečkovaných. Oční víčka přiléhají těsně k očím.

komentář: Entropium se u Dalmatinů vyskytuje vzácně, ale každopádně by mělo býti pozorováno. Oči, které jsou mandlového tvaru nejsou typické pro plemeno. Žádané jsou oči tmavé. Světlé oči dávají ostrý, netypický pohled.
U hnědě tečkovaných Dalmatinů se standard zmiňuje o barvě očí "světle hnědá až jantarová". Odkaz na jantarovou barvu není tak úplně jasný, protože barva jantaru může kolísat od velice světle žluté až po tmavou oranžovo-oříškovou. Žluté oči však nejsou žádoucí u hnědě tečkovaných Dalmtinů. V poslední době se světlé oči vyskytují jak u hnědých, tak i u černě tečkovaných Dalmatinů.

uši: Nasazené spíše vysoko, střední velikosti, poměrně široké v nasazení. Nesené těsně u hlavy, pozvolna se zužující v zakulacenou špičku. Jemné struktury, dobře zbarvené, preferují se tečkované.

komentář: Příliš velké nebo příliš malé uši (v poslední době se nevyskytují tak často) jsou chybou. Ucho by nemělo dosahovat víc jak po koutky pysků. Plně černé ucho není žádoucí, ale může být přijatelné pokud barva neproniká i na vnitřní stranu ucha. Podívejte se níže na "Výřazující chyby - plotna"


příliš vysoko nasazene ucho - z profilu
příliš nízko nasazene ucho - z profilu

příliš vysoko nasazene ucho
- ze předu
příliš nízko nasazene ucho
- ze předu

šíje: Mírně dlouhá, pěkně klenutá, zužující se k hlavě, bez laloku.

komentář: Příliš dlouhý, úzký a hyper-elegantní krk se občas vyskytuje. Toto však dává nesprávné proporce.

TĚLO:
kohoutek: Dobře vyjádřený.

komentář: Dobře vyjádřený kohoutek je definovaný dostatečně dlouhým a dobře položeným ramenem.

hřbet: Silný, rovný.

komentář: To, že standard žádá o "rovný" hřbet neznamená, že by měl být úplně rovný a placatý. Také je důležité, aby jsme si uvědomovali rozdíl mezi hřbetem a bedrami. Bedra by měla být mírně klenutá (dívejte se níže).

hrudník: Nepříliš široký, ale hluboký a prostorný. Hloubka má sahat k loktům. Předhrudí dobře viditelné z profilu. Žebra správných proporcí, dlouhá, pružná, nikdy plochá, sudovitá nebo špatně utvářená.

komentář: Hrudník by měl být tou větší částí celkové délky psa. Také se stává, že předhrudí není dostatečně vyvinuté a dnes je to jedna ze základních chyb, na kterou by se měl brát zřetel.

bedra: Souměrná, osvalená a mírně klenutá.

komentář: Bedra by neměla být příliš dlouhá, příliš klenutá nebo nepevná při pohybu.

záď: Velmi mírně skloněná.

komentář: Záď by se neměla skoloňovat víc tak, aby negativně ovlivňovala pochyb.

slabiny: Úzké.

komentář: Volná kůže na slabinách se vyskytuje a není žádoucí. <

dolní linie: Břicho vtažené směrem k bedrům.

komentář: Se správnými proporcemi (dlouhý hrudník) je břicho přirozeným způsobem vtažené k bedrům. Velkou chybou je krátký hrudník jako u Greyhounda.


správné proporce, uhlení a tečkování
správné proporce a uhlení bez tečkování

příliš hrubý typ
příliš jemný typ

prohnutý hřbet a přestavěná záď
"kapří" hřbet

strmé zauhlení obou párů končetin
spáditý hřbet

ocas: Dosahuje přibližně k hleznu. Silný v nasazení, rovnoměrně se zužující ke špičce; prostý hrubosti. Nasazený ani příliš vysoko ani příliš nízko. V klidu nesený svisle s mírným ohnutím nahoru v poslední třetině délky. V pohybu je nesen výše, mírně nad horní linií, ale nikdy vzpřímený nebo stočený. Preferuje se tečkovaný.

komentář: Pozor na hrubé a těžké ocasy. Také nejsou žádoucí příliš tenké nebo úzké ocasy. Ocas by neměl být nesen příliš vysoko nebo stočený na záda.


správně nasazený a nesený ocas
ocas stočený nad záda

když je pes vzrušený může se stát
že nese ocas víš
ocas nízko nasazený

přední končetiny: Dokonale rovné, se silnými okrouhlými kostmi až dolů k tlapkám.
ramena: Mírně šikmá, souměrná a osvalená.

komentář: Rameno by mělo být dostatečně dlouhé a zaúhlené tak, jak je potřeba pro dlouho klusající plemena.

lokty: Přiléhající těsně k tělu, ani vybočené ani vbočené.

komentář: Základní chybou je příliš strmé horní rameno, čímž se lokty automaticky posunují příliš dopředu a většinou nejsou přiléhlé k hrudnímu koši.


správný postoj
sbíhavý postoj s výbočenými lokty

příliš hrubý/široký postoj
rozbíhavý postoj

zápěstí: Silná, mírně pružná.

komentář: Měli by být mírně zaúhlená a ne příliš krátká.

zadní končetiny: Zaoblené, osvalené, souměrné. Při pohledu zezadu jsou zadní končetiny kolmé a rovnoběžné.

komentář: Zaúhlení zádě by nemělo být příliš silné, protože by negativně ovlivnilo pohyb zvířete.


správný postoj
příliš úzký postoj

kravský postoj
sbíhavý postoj

kolena: Dobře úhlená.

komentář: Koleno by mělo být pod a ve stejné línii s kyčlí kvůli nejlepší rovnováze.

stehna: Silná.

komentář: Stehna musí být dostatečně dlouhá a skoro stejně dlouhá jako steheni kost.

hlezna: Silná, dobře úhlená.

komentář: Nedostatečné zaúhlení hlezny je jednou ze základních chyb, která velice negativně ovlivňuje pohyb.

tlapky: Kulaté, pevné s dobře klenutými prsty /kočičí tlapky/. Polštářky kulaté, tuhé a elastické. Drápy černé nebo bílé u černě tečkovaných, hnědé nebo bílé u hnědě tečkovaných.

komentář: Slabé a patrně příliš veliké tlapky se vyskytují. Mělo by se zvážit a zaznamenat do posudku s celkovým obrázkem psa.


správně útvářená "kočiči" tlapka se správným zauhlením hleznů
příliš strmé zauhlení hleznů

dlouhá "zaječí" tlapka
měkká, rozevřená tlapka

krok/pohyb: Velká volnost pohybu. Pohyb lehký, plný síly, rytmický s dlouhým krokem a dobrým posunem vycházejícím ze zadních končetin; při pohledu zezadu se končetiny pohybují rovnoběžně, zadní sledují přední. Krátký krok a "pádlování" jsou chybné.

komentář: "Lehký, plný síly, rytmický s dlouhým krokem" říká všechno. Aby se dosáhlo tohoto ideálního schématu pohybu je potřeba, aby úhlení předních a zadních končetin bylo dostačující, aby poskytnul dostatečnou délku pohybu. Když se dívámé ze zadu, pohyb by neměl budit dojem, že jsou zadní končetiny "házený" dozadu, ale že by měl být odvozen od základní koordinace práce kyčlí, kolena a hlezna. Jestli tato spolupráce není dodržena, když pozorujeme ze zadu a ze předu, pohyb není dostatečně harmonický a poukazuje na nedostatečnou zaúhlenost předních a zadních končetin.
Typická pružnost pohybu u Dalmatina se může ztratit, jestliže je pes prezentovaný v klusu s příliš velkou rychlostí. Typický pohyb by měl dávat dojem, že pes může uběhat velké vzdálenosti s lehkosti a bez žádné námahy.


plný, správný posun obou párů končetín (končetiny dosahují plné délky psa)

krátký posun obou párů končetin

vadný posun končetin - mimochod

správný posun zadních končetin
rozbíhavý posun zdních končetín

příliš úzký posun zadních končetin
sbíhavý posun zadních končetin

správný posun předních končetin
vybočuje tlapky
přešlapuje

srst: Krátká, tvrdá, hustá, hladká a lesklá.

zbarvení: Základní barva je čistě bílá. Černě tečkovaný ráz s černými, hnědě tečkovaný ráz s hnědými tečkami; tečky nesplývají, ale jsou kulaté, co možná nejlépe rozmístěné. Velikost 2 - 3 cm v průměru. Tečky na hlavě, ocasu a končetinách jsou menší než na těle.

komentář: Na zbarvení a tečkování by se neměla dávat větší váha například, když máme psa který má výborné tečkování a je upřednostněn před psem, který je lepší v typu, stavbě těla a povahy. Barva by se neměla lišit na jednom a tom samém psovi. Občas se stává, že u hnědě tečkovaných dalmatinů může být rozdílnou intenzitou.
Tečkování se může pohybovat od velice bohatě tečkovaných jedinců, až k řídce tečkovaným. Dokud je celkový vzhled takový, že pes vypadá že je tečkovaný, tak takovéto odchylky jsou přijatelné.
Ideální, velice požadované, ale na druhu stranu velice těžce dosažitelné tečkování je, když jsou tečky pravidelné jak ve velkosti a kvalitě, tak i jejich rozložení po celém těle. Velice malé tečky, které nemají požadovaný okrouhlý tvar, tzv.píhy, můžou působit nečistým a nejasným dojmem.
Pes který je příliš nebo řídce tečkovaný, ale se správnou velikostí a kvalitou teček (tvar a sytost) by měl být preferován před psem, který je středně tečkovaný, ale s nepravidelnými velikosti teček a horší kvalitou po celém těle. Každopádně by se nemělo příliš dívat na drobnosti, pokud je celkové tečkování v rámci přijatelnosti.
Standard vyžaduje, aby zbarvení na uších bylo tečkované. Nedostatečně tečkované, nebo uši úplně černé jsou přijetelné dokud se nejedná o "plotnu" (velké tmavé plochy viz.níže "Vylučující vady"). Nedostatek teček na ocase není chybou. Přítomnost několika teček také není nijak významná.

velkost a váha: Velký význam má celková vyváženost.
výška psa v kohoutku: 56 - 61 cm
výška feny v kohoutku: 54 - 59 cm

komentář: Tyto hodnoty nejsou nijak limitovány a můžou se pohybovat o jeden až dva centimetry nahoru-dolu. Celková vyváženost je mnohem důležitější než pár centimetrů. V dnešní době plemeno nemá žádný problém co se velikosti týče.

váha psa: přibližně 27 - 32 kg
váha feny: přibližně 24 - 29 kg.

komentář: Psi se správnou velikostí a kostrou většinou váží o několik kilo navíc, než je dáno standardem.

vady: Každá odchylka od výše uvedených bodů musí být považován a za vadu; na zřetel má být brána v přímé úměrnosti k jejímu stupni.

- bronzovitost /přechodně "bronzovité" zbarvení srsti u černě tečkovaných/.

komentář: Ve spojitosti s obdobím línání nebo nepříliš dobré kondice srsti, může v těchto případech barva teček dočasně trochu vyblednout, jak u hnědých, tak i u černě tečkovaných. Bronzovitost znamená, že tečkování ztrácí sytost u okrajů, což má za následek, že černě tečkování přechází na špinavě hnědou nebo oříškovou barvu, hnědé tečkování přechází na špinavě hnědou, tříslovou nebo oranžovou/citronovou. Bronzovitost se může výskytnout na celém těle nebo jen na postižených místech, např. na hrtanu, po stranách na krku nebo vnitřní strana nohou. Bronzovitost jde velice těžko rozpoznat od trvalého a vyřazujícího zbarvení ("třikolor",viz.níže)

vylučující vady:
- zjevný podkus nebo předkus
- ektropium, entropium; břízově bílé oči, oči různé barvy /heterochromie/, modré oči
- hluchota - ohraničená plotna okolo očí nebo kdekoliv na těle

komentář: Dalmatini se rodí bílí a tečkování začíná vylézat kolem desátého dne od narození. Plotna je zbarvená plocha, která je viditelná ihned na narozeném štěněti. Hodně chovatelů nechává utrácet takováto štěňata ihned po narození, občas se ale setkáváme, že jsou tato štěňata odchovávána a občas je můžeme spatřit i na výstavách se svým majitelem.
Plotna se může objevit kdekoliv na těle, ale nejčastěji je to na hlavě, kolem očí (monokl) nebo na uších. Také se někdy stává, že pes může mít několik ploten na několika různých částech těla najednou. Plotna je zastoupena silnou barvou a na ní nemůžeme najít bíle chloupky. Plotna na uších prochází skrz - je oboustranná. To znamená, když otočíme vnitřní a vnější stranu ucha, je barva indetická. Plotnu rozlišíme od spojených teček tím, že její hrany jsou jasně vyznačené. Jestli se nachází na hlavě, tak vypadá jako by měl pes baret. Někdy je i pro plemeného znalce velice těžké rozlišit jestli pes má plotnu nebo ne. Proto je pro rozhodčí doporučováno, aby známku "nedostatečný" nezadávaly dokud opravdu nejsou úplně jisti, že se jedná o plotnu a ne o splívající tečkování.

- trikolorní zbarvení /černé a hnědé tečky na tom samém psovi/

komentář: Trikolorní zbarvení je trvala záležitost a představuje více, jak jednu barvu na tom samém jedinci. Na černě tečkovaném psovi se můžou vyskytnout následující barvy: žlutá, játrová, tříslová nebo žíhaná. Na hnědě tečkovaném se může vyskytnout pomerančová nebo tříslová. Je důležité si zapamatovat, že na hnědém psovi se nikdy nemůže vyskytnout černé zbarvení. Tříslová barva se vyskytuje na určitých částech těla jako jsou spodní části nohou, na předhrudí, na bradě, na hlavě kolem tlamy, u očí a u anální části.
Tříslové zbarvení u mladého jedince je velice těžké rozpoznat kvůli velice slabému nádechu tříslového zbarvení. Trikolor je velice těžké odlišit od bronzovitosti, která je vždy pouze dočasná a nejedná se o vylučující vadu. Proto je rozhodčím doporučovano, aby byli velice opatrní při zadávání známky "nedostatečný" u trikolorů.

- citrónové nebo pomerančové zbarvení

komentář: Barva teček citrónově zbarveného Dalmatina má stejnou barvu jako barva Zlatého Retrívra. Intenzita barvy může kolísát od velice světle žluté až k tmavě žlutému odstínu. Žlutě tečkovaný Dalmatin má vždy černou pigmentaci nosní houby. Pomerančové zbarvení u Dalmatinů má vždy barvu podobnou Anglickému koker španělovi (světle červeno-hnědá). Pomerančově zbarvený Dalmatin má vždy hnědou barvu nosní houby.
Dospělý Dalmatin pomernačového zbarvení může být zaměněn s nekvalitně tečkovaným hnědým Dalmatinem nebo s takovým, který byl vystaven dlouhém působení slunce.

- velmi bojácná nebo agresivní povaha


poznámka: Psi musí mít dvě normálně vyvinutá varlata plně sestouplá v šourku.


doporučení za účelem redukce hluchoty u Dalmatinů (20 - 30 % postižených)
- Oboustranně hluché a modrooké dalmatiny vyloučit z chovu; v ideálním případě rovněž jednostranně hluché.
- Psi s plotnou okolo očí nebo kdekoliv na těle mohou být připuštěni do chovu.
- Mají být preferováni psi s pigmentovaným šourkem.