O NÁS
Naše chovatelská stanice byla založena v roce 1997 v České Republice jako mezinárodně chráněná (FCI). Jméno Sunset Dalmatian (nebo česky - Dalmatin Zapadajícího Slunce) se zrodilo ze vzpomínky, když jsme bývali u moře (jen pár kilometrů od Dalmácie) a pozorovali jsme, i s Bettynkou, západ slunce ze skalnatého pobřeží Jadranu. Je to neuvěřitelný zážitek, když se sluníčko začíná ponořovat do moře, každou vteřinou je níž a níž a přitom zanechává neuvěřitelné barvy všude kolem. Slovy to popsat nejde - je potřeba to zažít. Zbuzovalo to ve mně nádherné pocity a uvolněnost - jak je ta příroda krásná. A právě součástí toho všeho kdysi dávno byl i dalmatin, krásný a vznešený tento obraz dokonale doplňoval. Přesně tak, jak Betty tenkrát s polozavřenými oči vychutnávala společně se mnou tento nádherný okamžik. A protože se nám to oběma moc líbilo, tak jsem se rozhodla, že tento název bude provázet všechny naše dalmatiny a sním budou v sobě nosit i tyto okamžiky ze země svého původu.
Když už jsme zašli tak daleko, tak bych se Vám ráda představila. Jmenuji se Eva Dragović a narodila jsem se "také" v zemi původu dalmatina, jen pár set kilometru do vnitrozemí (v té době to ještě byla celá Jugoslávie). Do České Republiky jsme se s rodinou přestěhovali v roce 1995 a žijeme zde dodnes.
Nápad vlastnit, a později i chovat dalmatiny, se zrodil v mé hlavě těsně předtím, než jsme si pořídily Betty. Na této počáteční cestě jsem však nebyla sama :o) Proto bych chtěla moc poděkovat lidem, kteří byli neuvěřitelně trpěliví a tolerantní k mým, pro normální svět, bláznivým nápadům. Na prvním místě moji matce a dvoum sestrám, zlvášť té mladší Danici která mi hodně pomáhala při odchovu prvních štěňat. Také bych chtěla poděkovat svému, dnes velice dobrému kamarádovi Mariánkovi, který také měl pevné nervy, ale i velké možství energie a lásky při odchovu našého druhého a třetího vrhu. Nebýt těchto lidí, kteří nesobecký nápomohli realizovat mé sny, tak pravděpodobně by cesta samotného začátku byla o mnohem trnitějši.
A jak to všechno začalo....
HISTORIE
Už od našich dětských let jsme s mou mladší sestrou chtěli pejska, ale protože jsme bydleli v menším bytě a to ještě u babičky a dědečka, nemohli jsme si ho dopřát. Nějak jsme se s tím smířili a jediný kontakt se psy, který jsem měla byli pejskové mých kamarádek nebo na ulicích Bělehradu (toulaví psi jsou tam běžnou záležitostí). Nebyly to nijak "vážné vztahy", ale i tak jsem se něco málo o psech dozvěděla. Také jsem informace o psech vyhledávala všude možně, až se mi jednou dostalo, že bude velká výstava psů v Bělehradě. Přesně si pamatuji, jak jsem se rozhodla, že tam nesmím chybět. Bylo mi 14 a s batůžkem na zádech jsem se vypravila na bělehradské výstaviště. A tam nastal ten zlom. To mě natolik okouzlilo, že jsem začala opravdu aktivně pracovat na změně názorů v naší rodině, což se mi nakonec i podařilo. V noci mezi 31.08. a 01.09.1993 k nám docestoval první pes - dalmatinka Betty. Mohu říct, že jsme měli docela štěstí při výběru štěněte, protože znalosti standardu dalmatina a základní charakteristiky nám úplně chyběly. Veliká náhoda také byla, že to zrovna byl jeden z nejlepších vrhů. Od této chvíle už jsem se velkou rychlostí dostávala víc a víc do světa psů. První vrh jsem odchovala v roce 1994 v Jugoslavii. Druhý následoval v Čechách v roce 1997. Také jsem navštěvovala hodně výstav, buď jako vystavovatel nebo jen jako pozorovatel.
Prvním velkým přínosem byly pro mě roky 2000 a 2001, které mě posunuly opravdu hodně dopředu. Příchod internetu mi pak umožnil navázat kontakty i s chovateli v zahraničí. Od roku 2005 se mi také naskytla možnost cestovat po Evropě a tím padem jsem se mohla seznámit se psy které jsem znala jen přes internet. Přišla jsem do kontaktu s mnoha lidmi, od kterých jsem získala různé zkušenosti a jsem jim za to nesmírně vděčná. V každém případě vím, že toho co znám je stále ještě málo a že ten větší kus cesty mě teprve čeká.
Rok 2005 nám také přinesl malinkatou změnu - nového člena naší smečky, kterého jsme už nějakou dobu plánovali, protože jsme neměli tu možnost si z posledního vrhu ponechat fenečku, s kterou bychom mohli na náš chov navázat. Oslovila nás chorvatská chovatelská stanice Lacrima Christi a jejich velice zajímavé spojení odkud naše hnědá princezna Alegra pochází :o)
V roce 2008 jsme se po 6ti letech dočkali odchovu dalšího vrhu štěňátek z prvního krytí Alegry v Norsku. Protože nás ženich doslova okouzlil, bylo pro nás výzvou si tuto krevní linii zachovat. Proto jsme si z něj ponechali černě tečkovanou fenečku Meggie.
SOUČASNOST
Dnes doma naší smečku tvoří pejsek Božidar (Boža), zmíněná chorvatská kráska Alegra a její dcerka Meggie. Ještě občas na pár dní k nám zavítá i Bruno který žije šťastně u Marianka a Žanetky.
BUDOUCNOST
Do budoucna máme velké plány. Jak jinak ;o). Jedním z naších záměrů je vytvářet krásnější prostředí pro naše pejsky a také neustálé plánujeme další přírůstky do smečky. Uvidíme jak se nám sny stanou skutečností. Nechte se (a my se necháme také) překvapit.
A na závěr.....
NÁŠ CÍL je na prvním místě chovat zdravé dalmatíny který budou dělat ty nejlepší společníky svým páničkům a kteří budou obohacovat svou krásou každý den jejich života !!!
;o) EVA